DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Holandské mlátičky Severe Torture se v našich zemích za poslední rok představili víc než dostatečně. Mimo jiné také dlouho cvičili a konečně se dočkali i vytouženého CD kotoučku u stále se lepšícího labelu The Plague (divize Hammerheart recs.). A vzali to tradičně ortodoxně!!! CD nese název Feasting On Blood (hodování na krvi), na obrázku je miloučká gore malůvka, na které obědvá věčně nenasycený čertík a jako moučník má človíčka. Ne nadarmo různé končetiny, visící na řetězech kolem něj, připomenou dětičky na coveru Butchered At Birth. Severe Torture hrají death jako řemen, který je asi nejvíce poplatný právě řezníkům z Buffala. Nejsou sice jenom gore, mají taky pár deicidovských slov proti pámbíčkářům (Feces For Jesus, Twist The Cross, Rest In Flames, Vomiting Christ), ale v hudebním jádru je to „kanibalovina“. Kromě nových věcí tu najdete i vzpomínky na demo Baptized In Virginal Liquid, mj. právě v podobě titulního songu. Pokud jsem v SR6 zveřejnil slova zpěváka Dennise o tom, že Severe Torture nemají texty, musím to dnes opravit. S.T. texty mají, potvrdil mi to kytarista Thijs a poslal mi je. Ale Dennis je moc nezpívá, to je pravda. Celkem deset věcí na albu má tzv. „deicidovskou“ stopáž, ale jako vyhlazovací kůra postačí. Netřeba zmiňovat, že instrumentální schopnosti Severe Torture jsou velmi slušné. Basák Patrick evidentně miluje Alexe Webstera, bicman Seth je pěkně rychlý, Thijsova kytara pálí a seká riffy jako o život a Dennis chrochtá jako prase. Prostě deathmetal jak řemen! Severe Torture natočili skvělé album a pokud překousnete fakt, že hrají velmi podobně jako staří Cannibal Corpse v době Tomb...a The Bleeding (jenom trochu rychleji, he, he), a nebo jste přímo skalními příznivci old C.C., tak se z toho poserete. Mně se S.T. třeba líbí víc v tom, že mají lepší bicí než C.C.. Doporučuju!!!
9 / 10
1. Feces For Jesus
2. Blood
3. Decomposing Bitch
4. Baptized In Virginal Liquid
5. Twist the Cross
6. Butchery of The Soul
7. Rest In Flames
8. Severe Torture
9. Pray For Nothing
10. Vomitting Christ
Torn From The Jaws Of Death (2024)
Fisting The Sockets (EP) (2022)
Slaughtered (2010)
Sworn Vengeance (2007)
Fall Of The Despised (2005)
Misanthropic Carnage (2002)
Butchery Of The Soul (EP) (2002)
Feasting On Blood (2000)
Lambs Of A God (single) (2000)
Pray For Nothing (single) (1999)
Baptized... (demo) (1998)
-bez slovního hodnocení-
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.