Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Priznám sa, že nepatrím k skalným fanúšikom WINDS OF PLAGUE. Napriek tomu som kalifornskému sextetu nikdy neupieral snahu o originálne poňatie a zvuk, ktorý absorbuje veľké množstvo moderných (až trendových) metalových vplyvov, kombinovaných s hutnou hardcore údernosťou. Práve z tohto dôvodu je bezpredmetné vymýšľať pre WOP novú žánrovú škatuľku. Označenie „symfonický deathcore“ však nie je najvhodnejšie, nakoľko tvorba kapely má podstatne bližšie k BLEEDING THROUGH než k úderkám WHITECHAPEL alebo DESPISED ICON.
Štvrtý dlhohrajúci počin nesie názov „Against The World“ a neskrýva vonkajšiu podobnosť s opusom „Decimate The Weak”. Čo sa hudobnej produkcie týka, podobnosť tu svojim spôsobom nekončí. Patetické (nie nutne v pejoratívnom význame) intro „Raise The Dead” strieda úvodná kompozícia „One For The Butcher”, ktorá je zástupcom toho lepšieho, čo novinka ponúka. „Drop The Match” bezpochyby ašpiruje na post úspešnej koncertnej „hopsačky”.
Následne výpravný úvod v „Built For War” predznamenáva dianie vecí nevídaných – konkrétne sa udial hosťujúci Jamey Jasta. Nezameniteľný hlas HATEBREED dodal tejto chytľavej skladbe patričnú agresiu a predurčil ju k niekoľkonásobnému vypočutiu bez straty hitových ambícií. Jastu zbožňujem, preto by som s najväčšou pravdepodobnosťou chválil jeho vokálny vklad kamkoľvek.
Ukážkový príklad toho, čo mi na albume najviac prekáža, je inak úžasná „Refined In The Fire” (s podporou Mattieho Montgomeryho z FOR TODAY). V momente, keď sa skupina mohla pohrať s motívom a ďalej ho rozvíjať, utopila ho v bezpohlavných klávesových plochách. Počnúc riekankou „The Warrior Code”, ktorú zaobstaral profesionálny wrestler Ultimate Warrior, sa nahrávka pomaly láme do svojej slabšej polovice. Titulná „Against The World” ešte uvedené tvrdenie popiera, zdanlivo nenápadná melódia znie v hlave vskutku dlho.
Horšie sú na tom priemerné položky „Monsters” (hosťuje Drew York zo STRAY FROM THE PATH), „Most Hated”, „Strength To Dominate”, ako aj „Only Song We’re Allowed To Play In Church Venues”, ktorej opodstatnenie spočíva len v úlohe intermezza pred razantnou skladbou „California”. Napriek účasti Martina Stewarta (TERROR) ide o nie príliš podarený pokus o oživenie starej školy v duchu BIOHAZARD.
Som presvedčený, že „Against The World” málokoho posadí na zadok a rozhodne neprepíše metalovú históriu. Priaznivci predošlých albumov budú zrejme sklamaní z úbytku technickej hry v prospech jednoduchších kompozícií. Zahraničné kritiky poväčšine nešetria chválou, môj pohľad je triezvejší – napriek všetkých „muchám” sa kontroverzní WINDS OF PLAGUE vôbec nepočúvali zle.
Partiu okolo maskulínneho alfa samca menom Johnny Plague treba brať s nadhľadom. Komu miestami prehnaný bojovnícky koncept WINDS OF PLAGUE nevonia, toho „Against The World” rozhodne nepresvedčí.
Uznávaní i zatracovaní, resp. počúvajte alebo nechajte byť.
1. Raise The Dead
2. One For The Butcher
3. Drop The Match
4. Built For War
5. Refined In The Fire
6. The Warrior Code
7. Against The World
8. Monsters
9. Most Hated
10. Only Song We’re Allowed To Play In Church Venues
11. California
12. Strength To Dominate
Diskografie
Against The World (2011) The Great Stone War (2009) Decimate The Weak (2008) A Cold Day In Hell (2005)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2011 Vydavatel: Century Media Records Stopáž: 38:36
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.
Hodně usedlé a dá se říci že z velké části i líné album pro páprdy. I tak by se dala "Ostraka" charakterizovat. Chybí nějaký výrazný hit, ale i tak mi tahle deska připadá příjemná. Asi už jsem vážně starej.
Tak po létech ignorace si letos dáme společně alespoň to kafé. Nečekejte příliš mnoho změn, PELICAN se o ně ani nesnaží. Tentokrát to ale má celkem i nápad a děj a album tak pěkně plyne a nenudí. Je to sice udržovaná, ale v zásadě příjemná a nenucená.
Polovina sestavy pochází od Francouzů SETH. Jedná se tedy o black metal, ale trochu jiný. Je to svižné a dynamické se znatelným deathmetalovým nádechem. Dobré především v místech, kde se náležitě sype, což je většina alba.
Druhé album španělského tria a další velký skok vpřed. Epický a dramatický death metal, který vás díky rozumně zvolené stopáží dostane svým sevřeným pojetím a sugestivní atmosférou. Horký temperament se snoubí s promyšlenou kreativitou a dějí se věci!
Holanďané se vzdalují svým thrashovým kořenům a i díky syntetickým vrstvám se dostávají až kamsi k pompéznímu symfo black metalu. Živelný thrash přístup zůstal, ale je do značné míry překrytý komplexnější metalovou variabilitou a klasickou progresivitou.
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.