Vím, že toto album někdejších relapsáckých názorových radikálů z Nashville není zrovna novinkou, ale nový kotouč s nálepkou „Untitled“ se k mým rukám ještě nedokutálel, a tak svoji nutkavou potřebu připomenout tuto noise coreovou legendu, která za několik dní navštíví Prahu, ukojím na předchozím výborném zářezu „Axis Of Eden“.

Hudba TODAY IS THE DAY mi vždycky připomínala ráno s kocovinou. Myslím tím pořádnou kocovinu, kdy po krátkém, vysilujícím spánku vám v uších buší kladiva do tisíce kovadlin, svět je ještě rozostřený a svévolně se vám hýbe pod nohama, ačkoliv by měl spořádaně sedět na zadku. V hlavě burácí nesnesitelné hučení, jež vám nedovolí se soustředit. Ale právě v těchto intenzivních stavech si člověk tak nějak uvědomuje, že opravdu žije. Tato esence je typickou jak pro „Axis Of Eden“, tak i ostatní tvorbu hlukařů z Tennessee.

Hudebně jsou TODAY IS THE DAY intenzivní smrští špinavého rocku, doom metalu a hard coreu toho nejhrubšího zrna. Jakoby black metal s brutální silou naboural do toho nejušmudlanějšího grunge rocku. Ačkoliv se jejich tvorba snaží být stěží rozžvýkatelná mainstreamovým uchem, najdete na „Axis Of Eden“ dostatečné množství silných melodií, které mají tendenci zarýt se do mozku na hodně dlouhou dobu. Tlumičem chlupatých zbustřených kytarových stěn je často zvuk kláves, který je jako vystřižený z těch nejperverznějších klišovitých synthů, jaké jsem kdy slyšel. K TODAY IS THE DAY ale neuvěřitelně sedí. Místy v celém tom soukolí slyším industriální příchuť jakoby z Marylina Mansona, jenž se zbavil manýristického balastu a vysvlékl si kabát od mainstreamových popových tkalců věhlasných jmen, do kterého ho spoutal střední rockový proud. Tady nejsou důležité pózy a ohozy. Tady jde o věci, které člověk jen tak neočůrá.

Po první, velmi intenzivní skladbě „I.E.D“ se album rozmělňuje a představuje obě dvě své tváře. Pro jednu jsou typické rychlé, zbustřené nálety typu první skladby nebo výtečné trojky „Broken Promises And Dead Dreams“. Na druhé straně tu ovšem naleznete i roztahanější, ale ve své podstatě melodické písničky, stavějící na té nejšpinavější grunge metalové rašelině včetně bonusu, který stylové mantinely kapely rozšiřuje o regulérní elektro - industriální experimenty. „Axis Of Eden“ není nové ani překvapující. Je to jen pokračování v započaté originální cestě a logický následovník alba „Kiss The Pig“.