HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roku 1993 nakrútila brazílska SEPULTURA klip ku skladbe „Territory“ v Izraeli. Z tejto najeurópskejšej krajiny blízkeho východu bez akejkoľvek dlhodobej metalovej tradície však napriek všetkému pochádza aj niekoľko zaujímavých zoskupení. V 90-tych rokoch sa z čistého neba objavili folkmetaloví pesničkári ORPHANED LAND a o pár rokov neskôr svoje rohy vystrčili „Sumerčania“ MELECHESH.
Na vlne spomínanej SEPULTURY sa zviezla aj tretia najznámejšia kapela z krajiny Dávidovej hviezdy, BETZEFER. Vznikla v roku 1998 a debut „Down Low“ už vydal holandský Roadrunner. Druhý album „Freedom To The Slave Makers“ bol hotový už pred tromi rokmi, no kvôli vyhadzovu od spomínaného vydavateľstva a problémom s hľadaním nového sa album dostal na sveta až začiatkom tohto roka.
„Bestseller“ štartuje novinku skutočne razantným riffom a dokonale charakterizuje celú nahrávku. Stredné tempo, expresívny vokál pendlujúci od Maxa Cavaleru k Philovi Anselmovi, „groovy“ motívy a oldschoolovo drevnatý sound. BETZEFER sa podarilo oklamať čas a presunúť sa zhruba do roku 1994, z ktorého akoby vypadol najmä zvuk bicích a gitár. Tie druhé miestami zablúdia až dakam k púštnym bohom KYUSS (napríklad v skladbe „Perfect Lie“).
Napriek všetkej energii nahromadenej v úvodných skladbách albumu kapele okolo robustného Avitala Tamira v druhej polovici mierne dochádza dych. Popri výborných a úderných číslach „Backstage Blues“ alebo „Nothing But Opinions“ je však určitá repetívnosť strednetempových skladieb ospravedlniteľná. Album uzatvára „Heavensent“ ktorá preradí na skutočne radikálnu rýchlosť - keď už BETZEFER odchádzajú, aspoň za sebou poriadne tresnú dverami a okno zvonku rozbijú oranžovým, zubom škodiacim hranatým predmetom.
BETZEFER nahrali skutočne príjemný retro album so všetkými výhodami aj nevýhodami. Ak máte radi „groovy“ hudbu od DOWN cez SICK OF IT ALL až po SEPULTURU, bude „Freedom To The Slave Makers“ so štipkou izraelskej nátury navyše zaujímavým spestrením vášho kultúrneho vyžitia.
Príjemné 90’s retro z krajiny Dávidovej hviezdy. „Chaos AD“, „Burn My Eyes“ alebo „Vulgar Display Of Power“ v jednom, verzia XY.
7 / 10
Avital Tamir
- spev
Matan Cohen
- gitara
Rotem Inbar
- basgitara
Roey Berman
- bicie
1. Best Seller
2. Backstage Blues
3. Feels So Right
4. Diamond Director
5. Nothing But Opinions
6. Doomsday
7. Empty Magazine
8. Perfect Lie
9. Song For The Alcoholic
10. Heavensent
Freedom To The Slave Makers (2011)
Down Low (2005)
New Hate (EP) (2003)
Some Tits, But No Bush (EP) (2001)
Pitz Aachabar (EP) (2000)
Vydáno: 2011
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 39:27
Produkce: Warren Riker
Studio: Zaza Studios
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.