JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dez Fafara je pozér. Napriek nespornej kvalite prvých dvoch albumov COAL CHAMBER sa jeho pôvodná kapela zaradila medzi trendové nu-metalové zoskupenia, ktoré sa v druhej polovici 90-tych rokov dali prehrabávať lopatou. Keď sa na prelome tisícročí do popredia dostával metalcore a thrashové retro, Dez nezaostával a založil DEVILDRIVER. Zdá sa, že mu to sype, lebo kapela nám aktuálne ponúka už svoj piaty album nazvaný „Beast“ (ktovie, kedy im už dôjde slovná zásoba zo sekcie ZLO a dočkáme sa albumov o poľných kvietkoch a disneyovských zvieratkách.)

Do novinky som osobne nedával veľké nádeje, hlavne po nepresvedčivom vystúpení v Miloviciach minulé leto, kedy ma DEVILDRIVER až na dve skladby dokonale uspali svojou monotónnosťou. Aj keď „Beštia“ na prvý pohľad preferuje bezhlavý útok pred premyslenými ťahmi, je môj dojem z jej správania prekvapivo pozitívny. Podarená „Dead To Rights“ odštartuje album v pekelných obrátkach a okrem frontálneho útoku naznačuje, že DEVILDRIVER sa od svojho debutu nezmenili ani za máčny máčik. To, či je to dobré, nech si už posúdi každý sám.
Aj keď sa s pribúdajúcimi skladbami občas ocitneme v nič nehovoriacom víre riffov a dvojkopových kanonád, skladby „Shitlist“ alebo „You Make Me Sick“ (aké kreatívne názvy) sa preukážu dobrými nápadmi. Vtedy kľudne Dezovi prepáčite, že za celý album vystrieda asi dve hlasové polohy (škoda, v COAL CHAMBER vedel aj kvalitne zaspievať čistým hlasom) a texty mohli byť veselo vytvorené pomocou nejakého ultra temného blasphemic lyrics generátora.
Dlho očakávané osvieženie prichádza v desiatej skladbe „Black Soul Choir“ - tento vydarený cover ukazuje, ako sa z alternatívneho country dá spraviť krutá metalová nakladačka. Vytratil sa síce onen tragikomický podtón, ktorým vládnu 16 HORSEPOWER, Dez a spol. však odviedli dobrú robotu a prispôsobili si skladbu svojmu zvuku a štýlu. Schválne, porovnajte si obe verzie: DEVILDRIVER, 16 HORSEPOWER.
Album ako celok pekne odsýpa, skandovancie groove refrény sa miesia s rýchlostnými pretekmi a raz za čas sa skladby prevzdušnia vydareným sóličkom alebo akustickou medzihrou. S opakovanými vypočutiami si poslucháč nájde záchytné body, ktoré sa mu do pamäti zarežú ako zuby besného zvieraťa, ktorého znaky „Beast“ jednoznačne nesie.
Napriek všetkým štýlovým klišé na „Beast“ sa vzrastom malý Dez Fafara celkom vytiahol. Ak miesto použitia kľučky preferujete dvere preraziť hlavou, je táto doska presne pre vás.
7,5 / 10
Dez Fafara
- vokály
Jeffrey Kendrick
- gitara, basa
Michael Spreitzer
- gitara, basa
Jon Miller
- basa, gitara
John Boecklin
- bicie, gitara, basa
1. Dead To Rights
2. Bring The Fight (To The Floor)
3. Hardened
4. Shitlist
5. Talons Out (Teeth Sharpened)
6. You Make Me Sick
7. Coldblooded
8. Blur
9. The Blame Game
10. Black Soul Choir
11. Crowns Of Creation
12. Lend Myself To The Night
Beast (2011)
Pray For Villains (2009)
The Last Kind Words (2007)
The Fury Of Our Maker´s Hand (2005)
Devildriver (2003)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 54:54
Produkce: Mix – Andy Sneap, Produkcia – Mark Lewis
Studio: Sonic Ranch Studios, Tornillo (USA)
Kvalitnejšie cd ako minulé PfV, hodnotím určite kladne.
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





