PELICAN - Ascending
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď po vydaní atmosférického míľnika „Brave Murder Day“ vyškrtla KATATONIA zo svojho repertoáru okrem atmosféry všetky väzby na doomové začiatky, slúžil projekt OCTOBER TIDE aj ako náplasť pre fanúšikov sklamaných novým smerovaním skupiny. Predovšetkým „Rain Without End“, ale aj neskorší nasledovník „Grey Dawn“ pokračovali v rozvíjaní minimalistických depresívnych hitoviek, postavených na výrazných melódiách. Hoci na atmosféru kultového doomového monolitu „Brave Murder Day“ úspešne naviazali, ani jednému z počinov pod hlavičkou OCTOBER TIDE sa nedostalo porovnateľného uznania.

Po vyše dekády trvajúcej pauze a odchode z KATATONIE projekt opäť oživil Fred Norrman a pôvodne komornú zostavu doplnil o nových členov z radov SCAR SYMMETRY a IN MOURNING. Spomínaná dlhá odmlka výraznejšie nezasiahla do postupov, ktorými sa zoskupenie okolo Norrmana prezentuje dnes. Na svoje si tak prídu najmä fanúšikovia doomových štandardov z polovice deväťdesiatych rokov a predovšetkým predchádzajúcich dvoch počinov. Plynulé prechody zo stredného tempa do pomalých pasáži, patentované a oproti minulosti zároveň menej výrazné melodické linky dominujú celému albumu. Typicky chrapľavý vokál disponuje oproti minulosti širším rozsahom a prispieva k väčšej pestrosti výsledného celku. V niektorých momentoch dokonca zaznejú aj rockovejšie inštrumentálne vyhrávky ako pripomienka posledného albumu KATATONIE, pod ktorý sa Norrman ešte podpísal.
„A Thin Shell“ je na dnešné pomery príjemne konzervatívnym doomovým albumom, formálne spĺňajúcim všetky potrebné štýlové atribúty. Rozumná celková dĺžka, umne vyskladané kompozície a najmä nezameniteľná atmosféra. Ničím neurážajúca nahrávka navyše s perfektne načasovaným vydaním na začiatku najdoomovejšieho ročného obdobia.
„A Thin Shell“ je na dnešné pomery príjemne konzervatívnym doomovým albumom, formálne spĺňajúcim všetky potrebné štýlové atribúty. Rozumná celková dĺžka, umne vyskladané kompozície a najmä nezameniteľná atmosféra. Ničím neurážajúca nahrávka navyše s perfektne načasovaným vydaním na začiatku najdoomovejšieho ročného obdobia.
7 / 10
Fred Norrman
- gitara
Tobias Netzell
- spev
Robin Bergh
- bicie
Emil Alstermark
- gitara
Pierre Stam
- basgitara
1. A Custodian Of Science
2. Deplorable Request
3. The Nighttime Project
4. Blackness Devours
5. The Dividing Line
6. Fragile
7. Scorned
The Cancer Pledge (2023)
In Splendor Below (2019)
Winged Waltz (2016)
Tunnel Of No Light (2013)
A Thin Shell (2010)
Grey Dawn (1999)
Rain Without End (1996)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 42:14
Produkce: Jonas Kjellgren a OCTOBER TIDE
Studio: Black Lounge Studios
Po výborných BARREN EARTH už druhý letošní zdařilý teleport do předminulé dekády, kterou mimo jiné symbolizovalo i doomové truchlení. Návrat OCTOBER TIDE se nese v příjemné konzervativné žánrové linii, ve které není místo pro přílišné experimenty ani náznaky uhnutí z pevně stanovené žánrové linie. Teskný a dřevní doom metal staré školy, který prostě nezklame! A být více skladeb jako "Fragile", tak je moje hodnocení ještě vyšší.
Slušná porce death-doom metalu. Líbí, ale úplně mě to nestrhlo.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.
Konflikty bokom, prvé tri dosky SSOGE sú to najlepšie, čo (nielen) domáca doomová scéna vytvorila. Debut COLOSALIST – vedenými hlasom “starých” Sajlentov Petrom Staňkom a s personálnymi presahmi s ďalšími legendami – je skvelým návratom do starých časov.





