Dámy v plesnivinou vonicích kožešinách...
Muži v zatuchlých rubáších, cilindry do výše se tyčící...
Tváře bílé, mrtvolné, nad hlavami hrozny netopýrů. Venku noc, blesky, hromy a všichni dobří křesťané žmoulají v upocených dlaních růžence a krucifixy. Vzduch je plný elektrizujícího náboje.
V sále houstne dým, všechna místa obsazena. Dámy a pánové, dnes dávají Horror Show! Kdože? No přeci Iced Earth - uctívaní, nepřekonatelní zbrojnoši zámořské školy power metalu! Možno - li chybět? To je jako prošvihnout vlastní funus, nuže, vtlačte ctěná pozadí do křesel z novorozeneckých předkožek, přivřete oči, sfoukněte svíce, rozehrajte imaginaci.
Báječná show začíná.

Úvodní Wolf vstupuje decentně, nástroje ve skrytu žhaví reaktory, aby Vás uchvátily brutálním výtryskem ledové brutality. Schaffer nepopírá sebe samotného, jeho osvědčené škubavé riffy a náhlé melodické rozjezdy jsou poznávací značkou každého alba Zmrzlíků. Lahůdkově zvučené kopáčky zpracovávají posluchačův solar v brilantně nakopnutém refrénu, který však lehounce postrádá zapamatovatelnou tvář. Zato trashově rozparáděná mezihra servíruje největší devizu Iced Earth - brilantní vyhranost. Barlowův vokální aparát je našponován do absolutna, ale nechybí ani klasické hlubší výjevy. Pěkný kousek do sbírky... Divadelní produkce však teprve počíná rozpínat svá blanitá křídla a nebude nouze o úleky a překvapení!

Vlk opouští jeviště a do temnot spouští svoje litanie rozparáděné horrorové sbory - chlapeček s nevinnou tváří a jménem Damien se vynořuje v lehkém akustickém oparu. To nemůže vydržet dlouho... za malou chvilku si neučesaně sršící riff prorve cestu na povrch. Pulzující mezihry přecházejí do parádní melancholie vybrnkávaných vyhrávek. Vzpomínáte na Temnou ságu? Reminiscence na teatralitu a procítěnost mluvených pasáží krystalizují do podob netušených. Zejména Barlowův výkon je hoden ovací - jakoby ho Schaffer po zkušenostech s Hansi Kürschem vyhnal do ještě větších otáček.

Jack svým úvodem připomíná mordu ledovkou do zubů - nic, co by nebylo fandům známo, ale zároveň nic, co by je znovu nerozhicovalo do kremační teploty. Brutální šicí stroj, jehlovité vpichy DiGorgiovy basy a acidózně kvílivý refrén... A pak - ten text...
Baladický Ghost Of Freedom není sice ničím převratným, zato může posloužit jako čítanka dobře vystavěné balady - od decentně intimních záchvěvů akustiky až po extaticky vygradovaná sóla páně kapelníka...
Egyptologům nastanou druhé Vánoce při čísle mistra Im - Ho - Tepa. Pěkne vykroucený nosný riff, střední tempo a vkusně umístěný vícehlas. Přece mi však chybí výraznější vzruch v neprůstřelně dynamickém korpusu skladby.


Heavy metalový výkop ukrývá Jekyll a Hyde schizoidně až za nezbytnou akustickou omáčku úvodu. V refrénových mostech začínám cítit silný vliv Slepých strážců a je to ku prospěchu věci. 24 karátové srdce rytmického motoru Iced Earth však identifikujete mezi tisíci, z feelingem překypujících meziher se pomalu stává příjemný zvyk Horror Show. Pokud Im - Ho - Tep připomíná svou jednolitostí pyramidu, dialogická třeštivost tohoto kousku nezapře duševní rozštěp pánů Jekylla a Hyda. Parádní jízda!

Nevinný začátek Dragon´s Child překvapí jen rozené naivky. Zato ledová svěžest pěkně zasekávájící sekerky, rytmické sekce šlapající ve středních obrátkách a sborů vkusně natažených do prostoru zavane éterem. Pryč se vší zatuchlinou!
Instrumentální cover Transylvania považuji při vší úctě k Iced Earth i Iron Maiden za trochu nadbytečnou parádičku. Nejedná se o žádnou úchvatnou kompozici, která by se dala interpretovat převratným způsobem...

Frankenstein se valí na zpráchnivělá prkna znamenající smrt věren pověsti monstra. Tempo pozvolné, zato rajcovné ataky nabručených kytar přilévají napalmu do blafajícího ohně. V sólech i basovém partu cítím (ne poprvé) silný vliv Harrisovy družiny, ovšem celková atmosféra skladby potvrzuje, že jablko nepadá daleko od stromu. Schizoidně šeptající hlasy a nejrůznější výkřiky naháněji ve ztemnělých prostorách husí kůži. Však jsme na Horror Show!

Transylvánský hrabě Vlad nás zřejmě nikdy nepřestane děsit a svou rakvičku poodklopí i u Iced Earth. Začíná se hezky něžně, jeho dlouhé ruce askety si Vás tiše přivinou a ústa šeptají konejšivá slova. S Barlowem bych si na noční špacír nevyrazil - ten chlap je mi výsostně podezřelý, neboť po milostném ševelení dovede vyrazit takový kvil, až oči lezou z důlků. A vůbec - Dracula místo něžné vášně rozerve Vaše hrdlo na cucky! Znamenám si coby jeden z nejlepších kousků celé fošny - strhující tepot kytar a blindovsky gradovaný refrén stojí za sejmutí pokrývky hlavy. Démon Jon Schaffer se umí přiučit od čaroděje!

Na rozloučenou všem dojetím slzícím monstrům přichází složit galantní devítiminutovou poklonu Fantom opery. Zmrzlíci vsadili na žensko - mužský duet a patří jim květiny díků. Elektřina úžasně nakopnutá kvilem varhan a vokálním jiskřením mezi oběma interprety je tou nejlepší devizou na závěr celé úžasné bubu - show. Spokojené diváctvo táhne do svých ztuchlých krypt spokojeno, tož ani já nebudu reptat. Iced Earth odevzdali do puntíku to, co se čekalo plus několik překvápek navíc. Zejména škola Demons and Wizards se ukázala býti velmi přínosnou. Ačkoli jsem nikdy Zmrzlíkům neholdoval, Horror Show nelze než vychvalovat... Inu, činím tedy tak!