Stejně tak jako nevědomky soudíme věci podle obalu a (ne)zajímavost knih podle kýčovité obálky, tak dáváme nálepky i skupinám podle jejich názvu, popřípadě podle pojmenování alba. Ať už jde o zaškatulkování díky naprosto nezapamatovatelným blackmetalovým souslovím, či dlouhým větám melancholického post-rocku. Někdy se to však kupodivu vyplatí.
Na lotyšskou trojici TESA jsem „vsadila“ bez jakýchkoliv ukázek, jen díky názvu alba „Heartbeatsfromthesky“. A jakkoliv se název může zdát přeslazený a mé počínání neuvážené, musím se spokojeným úšklebkem namítnout, že tentokrát to kupodivu vyšlo. S trochou nekritického nadšení by pro srovnání mohla na mysl přijít ROSETTA a úžasná skladba z posledního stejnojmenného alba „Wake/Lift“. I když „zpátky na zemi“ shledáte, že materiál na „Heartbeatsfromthesky“ není nic tak extrémně horkého, jak se vám sem tam budu snažit vsugerovat, možná se nakonec do této desky, alespoň na pár hodin, také tak naivně platonicky zamilujete.
TESA se nesnaží o žádnou pompéznost či podbízivost. Na druhou stranu ale na ní nenajdeme ani nic převratného. Není ovšem třeba stálých inovací, aby něco bylo dobré (nebo výborné!) a u tohoto alba to s velkou pravděpodobností platí dvojnásob. Nedokážu, a ani nechci, uvést žádný racionální důvod, proč právě „toto“ na mě natolik zapůsobilo. K „Heartbeatsfromthesky“ jde přistupovat dvěma diametrálně odlišnými způsoby (přičemž žádný není ten správný) – buď, že je tato deska v podstatě vším „co už jsme slyšeli“ a není tedy nikterak zajímavá, nebo, že je jednou z těch kouzelných disků, ke kterým se vracíte jen v určité náladě. Ne moc často, ale o to raději.

„I“ se svým post hardcorovým ražením sporadicky využívá také řevu, který zajímavě doplní hudbu. Doslova se pak klidným koncem vpíjí do druhé, zpočátku melancholicky romantické, skladby. Ta však přes hlukový most přechází do rychlejšího, dalo by se snad říci i rytmičtějšího, tempa a postupně ustává. Při prvních tónech „III“ se dostáváme do více uvolněné a příjemně táhlé roviny, která využívá stále stejného rytmického i melodického základu a přidává drobné prvky, které zesilují, nebo naopak zeslabují její intenzitu. Sem tam se nabídne srovnání s GOODSPEED YOU! BLACK EMPEROR a rovněž sem tam díky stejnému důvodu nepříjemně posoudíte, že to „něco“ zatraceně chybí. Pochybnosti, a dokonce i podobnost s většími jmény, mi vyvrací v pořadí čtvrtá skladba. Rychlejší tempo, mírně využívaný řev pro dokreslení, plynulé a přesto nápadité přecházení z jedné roviny do druhé. Pětka si také notně pohrává s gradací a závěr patří logicky skladbě s názvem „VI“, která, malinko rozervaně, avšak velmi kvalitně, uzavírá celou desku.

Bilancování mezi příjemnými sludge pasážemi s trochou post odnoží v příjemné noise slátanině se ukázalo být nezvykle působivé. Alespoň na čas. Netroufám si teatrálně vykřikovat, že se k „Heartbeatsfromthesky“ budu často vracet, nicméně mi to nezabrání bez jediného mrknutí oka prohlásit, že jsem byla velmi příjemně překvapena a okouzlení stále trvá.