Krásná Tarja Turunen jako výkladní skříň, Tuomas Holopainen jako výhradní autor-hybatel „Nočním přáním“. Tak tomu bylo vždy a ani před emisí novinkové kolekce nebyl důvod předpokládat výrazné změny v osvědčeném konceptu, navíc když prodejní čísla hovoří jasnou řečí - z NIGHTWISH jsou dávno hvězdy první velikosti nejen v rodném Finsku. Jenomže, podobně jako například u špaget RHAPSODY, kapela vytěžila z vítězné receptury co se dalo a s "Century Child" tak nejen obhajuje dobytá území, ale měla by do mateřského klína přivést i další oddané dušičky.

A zřejmě se to i podaří, byť z malinko jiné strany, než by mi bylo milé. Cože jsem to nedávno říkal o megapopulárním Finnvoxu? Máme bumerang na zpáteční cestě, protože zvuk nepřekvapí vůbec ničím. Vytažené klávesy principála na úkor „hodné“ kytary páně Vuorinena, kdybych si nepřečetl, že bývalého basáka Samiho Vänskä nahradil protřelý matador Marco Hietala (ex-TAROT, SINERGY), z nahrávky bych to nepoznal ani náhodou, čili na novum lze narazit pouze v doposud neslyšených hlasových polohách a klávesových rejstřících. Popravdě, moc toho není. Živý orchestr? Živý chór? Ano, je to milé, jenomže běžnému posluchači stejně splynou s příbojem samplů.

Úvodní "Bless The Child" startuje mocný klávesový úvod se sbory a jedná se typickou skladbu NIGHTWISH, podobných jsme se v minulosti naposlouchali dost a dost. Cosi podobného lze s úspěchem aplikovat i na štych číslo dvě "End Of All Hope", když celková aranž a refrénový sbor citelně připomenou monstrhit "Wishmaster" ze stejnojmenného zářezu z dvoutisícího roku. V třetí "Dead To The World" možná překvapí sloky zpívané mužským hlasem (pokud jsem to správně pochopil, většinu má na svědomí právě nový baskytarista), refrén spravedlivě dělený na polovic. Podobné duety obsahovala už prvotina, jenže tam byl mužský hlas ještě (mírně řečeno) hodně jalový. "Ever Dream" ze čtvrté pozice útočí fanfárovým aroma, křehkostí motivů a razantnějším refrénem, opět příjemný poslech s malým otazníkem slyšeného. Pětku "Slying The Dream" odpichuje nejostřejší kytarová práce, ale i jinak jde určitě o nejtvrdší kompozici, když své místo najdou až trashmetalové riffy, potemnělé vokální harmonie a skřehotavý hlas jakéhosi raracha. Uklidnění přináší "Forever Yours", takto zástupkyně melancholie s velkofilmovou atmosférou, pod šestým trackem. V poklidu přichází i sedmička "Ocean Soul", jenže ta rychlejší tempo nabere a rozvine se do zřejmě nejpovedenějšího refrénu vůbec. Drkotavá basa, kila kláves, ostrá kytara a Tarja - to je osmá "Feel For You", kde chorem vládne opět chlap, když žena jej pouze doplňuje na druhý hlas. Klasickou devítku "Fantóma opery" určitě znáte, třeba i z docela povedené verze, kterou ne tak dávno spáchal Ladislav Křížek s operní divou Evou Urbanovou. Pro potřeby NIGHTWISH každopádně jako dělaná. Závěrečná "Beauty Of The Beast" je výtažkem všech esencí předcházejících, umí pomalu i rychle, když pro sebe uzurpuje čas nad deset minut. Rád věřím, že v živé podobě a s Tarjiným sex-appeale (nejen)hlasové kouzelnice, budou plusové body pouze narůstat.

Vlastně je to "Oceanborn" potřetí. Jenomže v průběhu let ztratil chrup, přestal vrčet a namísto zubů nasadil slušivé protézy z cukrové vaty. Snad jedině tolikráte proklamovaný a vzápětí dementovaný odchod sexyzpěvule by mohl pana Holopainena donutit změnit zaběhané skladatelské postupy. I když kdo ví, zpěvaček je všude jako lučního kvítí, takže by možná nebyl problém vyměnit jedno (byť hodně důležité) kolečko v zaběhaném soukolí, navíc pod dobře zavedenou výrobní značkou. Ale nechme události se stát…