DÄLEK - Brilliance of a Falling Moon
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THE RED CHORD budují svoji kariéru v oboru vysokorychlostních ukrutností, jakými jsou DESPISED ICON, BENEATH THE MASSACRE, JOB FOR A COWBOY, ALL SHALL PERISH nebo NAPALM DEATH a zdá se, že THE RED CHORD došli na novém albu po stránce skladatelské, technické a invenční z uvedených spolků nejdál. Tito Amíci z Massachusetts na sobě od posledního zářezu zapracovali a novinka „Fed Through The Teeth Machine“ je řadí mezi elitu této extrémní, v současné době až nepochopitelně populární deathcore/grindcore scény.

Jakkoliv se zdálo těžké překonat minulé album jak brutalitou, tak i rychlostí a zároveň vylepšit projev po technické stránce, tak věřte, že se to „Rudým Čertům“ na „Fed Through The Teeth Machine“ spolehlivě podařilo. Z dnešního pohledu již převážně deathmetalová deska „Prey For Eyes“ z roku 2007 se s novinkou nemůže měřit. Nové album je dynamičtější, má ostřejší, řezavější zvuk, více vytažené kytary a THE RED CHORD posouvá směrem k ještě většímu extrému, aniž by ale slevili ze své technicky náročné produkce. I v těch nejvyšších rychlostech jim to přesně zařezává, což nebývá v grindu vždy pravidlem. Kytary i bicí střídají nejvyšší rychlosti se zasekávačkami a riffováním a někdy proběhne i nějaké to sólo, či melodický motiv. Skladatel a kytarista kapely Mike Mackenzie na novém albu znovu potvrzuje své kvality a chvílemi se nebudete stačit divit, co dokáže tento chlapík v grindové rychlosti zahrát. Riffy, které sype z rukávu, jsou ostré a přesné a spolu s bubeníkem Bradem Fickeisenem předvádějí věci, které bychom před pár lety mohli očekávat maximálně tak v oblasti sci-fi.
Pozoruhodných momentů, jako je prostřední pasáž v „Hymns And Crippled Anthems“, melodický závěr „Mouthful Of Precious Stones“ nebo sólo v „Ingest The Ash“ není málo. Album má únosnou stopáž a jeho plusem je, že neuhání pouze v extrémním death/grindcoru, ale kombinuje jej i s mírumilovnějšími HC, nebo thrashovými rytmy, případně s pomalým hutným válcováním. Fazónu celkovému výrazu nasazuje (jak je v daném žánru nezbytné) zvířecí ryk Guye Kozowyka.
„Fed Through The Teeth Machine“ je plné technicky náročných až nadlidských výkonů, přesto s absolutním hodnocením bych nakládal opatrně. THE RED CHORD jsou stejně jako výše uvedení kumpáni lapeni v extrému, jehož pravidla nedovolují přístupnější (melodičtější) hudební postupy, velí jim být co nejrychlejší, nejšílenější a nutí je rezignovat na melodie a harmonie, čímž je dostávají ze hry o příčky nejvyšší. THE RED CHORD ovšem na tuto hru přistoupili a v rámci těchto pravidel odvedli maximum.
Pokud bych měl doporučit jednu deathcore/grindcore desku, vybral bych „Fed Through The Teeth Machine“ od THE RED CHORD.
7,5 / 10
Guy Kozowyk
- zpěv
Greg Weeks
- basa
Brad Fickeisen
- bicí
Mike "Gunface" McKenzie
- kytara
1. Demoralizer
2. Hour Of Rats
3. Hymns And Crippled Anthems
4. Embarrassment Legacy
5. Tales Of Martyrs And Disappearing Acts
6. Floating Through The Vein
7. Ingest The Ash
8. One Robot To Another
9. Mouthful Of Precious Stones
10. The Ugliest Truth
11. Face Area Solution
12. Sleepless Nights In The Compound
Fed Through The Teeth Machine (2009)
Prey For Eyes (2007)
Clients (2005)
Fused Together In Revolving Doors (2002)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 35:26
Produkce: THE RED CHORD & Jonny Fay, Chris
Studio: Backyard Studios New Hampshire (USA)
paradna jazda
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Tohle progres thrashové album v sobě skrývá značný potenciál. Bohužel ho potápí slabé vokály, kterým nepomáhá ani zvukové kouzlení, jež jim nakonec dělá medvědí službu.
Dokonalý robotický skelet potáhli na minulém albu tkáněmi a teď k nim přidávají trochu toho lidského kalkulu a touhy se líbit. Vadí mi to? Skoro vůbec. Je to pořád výborná technická honitba, u které si člověk autoritativně podupává. A tak to má být!
Zatiaľ najlepší tohtoročný doomik. Pozoruhodné nástroje tam hrajú, zimomriavky mám z toho - aj finálna prestrelka v Dobšinej na radnici sa pri tom dobre písala!
Newyorskú deathovú legendu sledujem snáď od konca 90. rokov. Rozhovor s Robertom Vignom som robil už k platni Failures For Gods v roku 1999. Aj o viac než štvrťstoročie neskôr ma bavia. Ten apokalyptický, neľudský, bezbožný zvuk... takto nehrá nikto iný!
Staří dobří VOMITORY jsou zpět. Poslední dvě desky se nesly ve znamení jistého zvolnění, novinka však opět cení zuby. Zle cení zuby. Švédové chytli druhou mízu a vystřihli desku, která si v intenzitě a hrubosti nezadá se starou tvorbou. Vynikající.
Švédsku deathmetalovú stálicu sledujem snáď od druhej polovice 90. rokov. Rozhovor som s nimi robil už v roku 2001 k platni Revelation Nausea a aj o celé štvrťstoročie neskôr ma bavia. Stále to tam je. Rezanica jak hovado.





