Když mezinárodní souhvězdí STRATOVARIUS vyhlásilo rauch-pauzičku, každý soudný člověk se mohl domnívat, a i skupina samotná to podobným způsobem prezentovala v tisku, že potřebuje nabrat nových tvůrčích sil z pomalu vysychajících pramenů kreativity a zaslouženě si oddáchnout před dobýváním nových vrcholků. Jak potom ale vysvětlit existenci další sólové desky z lůna původně ryze finské rychloúderky, tentokráte zpěváka Tima Kotipelta? Tvůrčí přetlak? Snaha zablbnout si ve studiu s přáteli? Ukázat světu vlastní skladatelský um a schopnosti? Nebo jde jenom o peníze? Zkuste hádat...

Každopádně deska okupuje prodejní pulty (i když u nás to asi příliš slavné nebude), tak si ji představme trochu blížeji. Ilustrace, jak už se stalo v poslední době znovuobjevenou módou, má na svědomí Derek Riggs, a plynuje tak navazuje na své předchozí práce nejen pro STRATOVARIUS, ale například i pro GAMMA RAY. Ovšem žádný velký zázrak. To už se mnohem více vyplatí pozorné prozkoumání bukletu ohledně nástrojového obsazení. Určitě trknou zejména kytaristé, ovšem ani ostatní nepatří mezi žádné chudé příbuzné, konečně posuďte sami: sekerníci Michael Romeo (SYMPHONY X), ex-tykev Roland Grapow (i když ten pouze v jedné skladbě) či Sami Virtanen (WARMEN); bubeníci Gas (HIM) a Mirka Rantanen (WARMEN); klávesy Janne Wirman (CHILDREN OF BODOM a WARMEN) nebo Mikko Harkin (SONATA ARCTICA, ex-KENZINER). Nestačí? Tak vězte, celou muziku ještě navíc tvrdí samotný „Stratorytmik“ Jari Kainulainen.

Mixováno a masterováno ve Finnvoxu, za asistence pánů Mikko Karmily a Mika Jussily. Hm, vážně se mi zdá, že tohle studio postihla podobná nemoc jako kdysi slavný Woodhouse a veškeré tam pořízené nahrávky zní na jedno brdo. I když možná taky dobře, fanoušek alespoň ví do čeho jde a může rovnou očekávat nakypřenou, hlaďoučkou produkci, která sice neštěká, ale ani nekouše. Všechny skladby si napsal hlavní protagonista sám a je poznat, že již drahnou dobu kouká svému kapelníkovi přímo pod prsty. Žádná by se totiž neztratila na libovolném albu STRATOVARIUS. Samozřejmě, ne všechny jsou natolik povedené aby prošly jistě nemalými nároky páně Tolkkiho, a kupříkladu "Lord Of Eternity", "Vizier", titulní "Waiting For The Dawn" nebo "Arise" jsou vlastně docela tuctové písničky. Jenže koneckonců i velký šéf si v minulosti vybral nejednu slabší chvilku, že? To nejlepší hledejme ve svižné téměřspeedovce "Travel Through Time", hammondy podepřené hitůvce "Beginning", nejrychlejší až světelné "Knowledge And Wisdom", ve které se potkává typická „Stratosféra“ s dýňovou kytarou Rolanda Grapowa (výborná šleha!), rozvláčně ponuré "Bitvě bohů", procítěné baladě o kráse "Beauty Has Come", orientální atmosférou načichlé "Chosen By Re" či závěrečném uhrančivém lamentu "The Movement Of The Nile".

Hlavní mozek STRATOVARIUS Tolkki si v rámci sólové tvorby zkusil přece jen něco odlišnějšího domácímu krbu (navíc udělal radost i českému bulváru svým románkem s „velkou rockovou fanynkou™“ Dominikou Gottovou, ale to sem asi nepatří…), jeho hlasový kouzelník sází přece jen raději na osvědčenou jistotu. Pro příznivce „stratosférických vařičů“ jasná volba a povinné obstarání si, pro všechny ostatní přítulná, ničím neurážející deska, která se navíc i příjemně poslouchá. Alles gute, meine liebe Herren aneb jak praví (raději)nejmenovaný ještě nemrtvý klasik: „Voimasta ja Kunniasta“!