ROMAN CANDLE - UNADULTERATED
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jasně, zpěvák je kopie Maxe Cavalery a živelná hudba a podladěné kytary připomínají SEPULTURU / SOULFLY v nejúspěšnějších letech. Otázka zní, je to pro EKTOMORF dobře nebo špatně? Díky této podobnosti se nejspíš dostali tam, kde jsou. Vydávat desky u Nuclear Blast (to už nyní neplatí) a jezdit turné po Evropě není pro maďarskou metalovou kapelu málo. Navíc SEPULTURA i SOULFLY v současné době provozují už něco jiného, takže EKTOMORF plní i poptávku trhu. Nahlédneme-li na tyto Maďary bez předsudků, zjistíme, že máme co dělat s jednoduchým a razantním metalem, který dobře funguje naživo a zejména nenároční posluchači, libující si ve skočných nu-metalových rytmech, si přijdou na své.
Aktuální „What Doesn´t Kill Me...“ tlačí kupředu podladěné kytary, jednoduché účelné riffy, praskající basa alá KORN a naštvaný zpěv. To samé EKTOMORF předváděli i na minulých deskách, ale tady mi to přijde přeci jen více dotažené, o malý krok vylepšené a jistější v kramflecích. Celé album se valí ve středním tempu a zvuk kapely je oproti „Outcast“ z roku 2006 hutnější. Nemůžeme jim upřít funkčnost jejich riffů třeba v „New Life“, občas i dobře vygradovaný závěr („Love And Live“). Bohužel jednotlivé skladby jsou dost krátké, jakoby po třetí minutě kapela nevěděla kudy dál a navíc jsou si hodně podobné. Z řady vyčnívají kousky, kde EKTOMORF na chvíli opustí svůj jump/jump rytmus, třeba „I Can See You“ nebo „Envy“ a rázem to má grády. Jindy se jim podaří obohatit svůj „groove metal“ o zajímavé momenty, jako je hostující rapper v „Sick Of It All“, nebo punkový rozjezd v „Breed The Fire“. To samé se bohužel nedá říct o textech, které jsou velké klišé. Uslyšíte silácké pózy a velké prohlášení o válce krys, vzplanutí ohně, zrození k destrukci, žádných slzách a pomstě všem. Frontman a šéf souboru Zoltán Farkas si v těchto pózách libuje, což podtrhuje i samotný název alba „Co mě nezabije, to mě posílí“.
EKTOMORF si nehrají na umění a starají se, aby to šlapalo. A ono to šlape. Zkrátka jednoduchá muzika, na jejíž poslech se nesmíte moc soustředit. Podle mne ale tento maďarský „revival“ není na odpis a pokud se hudebně alespoň trochu pohne z místa, tak o něm ještě uslyšíme.
Maďarská verze Roots Bloody Roots / Chaos AD. Příznivci Maxe Cavalery připočtěte 1 bod.
6 / 10
Zoltán Farkas
- kytara, vokály
Sabolc Murvai
- basa
Tamás Schrottner
- kytara
Jozsef Szakácz
- bicí
1. Rat War
2. Nothing Left
3. What Doesn't Kill Me...
4. Revenge To All
5. Love And Life
6. I Can See You
7. I Got It All
8. New Life
9. Sick Of It All
10. It´s Up To You
11. Envy
12. Scream
13. Breed The Fire
14. Born For Destruction
What Doesn't Kill Me... (2009)
Outcast (2006)
Live and Raw - You Get What You Give (2005)
Instinct (2005)
Destroy (2004)
I Scream Up To The Sky (2002)
Kalyi Jag (2000)
Ektomorf (1998)
Hangok (1995)
Vydáno: 2009
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 41:02
Produkce: Tue Madsen
Studio: Antfarm Studio (Dánsko)
Tady je jasne videt, ze dochazi napady. Hranice tri minut je pro kapelu zlomova, nejspis jim pak dochazi inspirace. Nektere songy mne prisly podobne tem z Outcastu a celkove je to takove nemastne neslane. Jak pise kolega Cartmanez, Outcast jeste obcas pustim, ale tohle ne.
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.





