HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dalo by se říci, že pod přísným dohledem ústřední dvojice z řad amerických hc matadorů CONVERGE vznikla nahrávka jejich krajanů TRAP THEM. Křikloun Jacob Bannon se pod visačkou svého vydavatelství Deathwish Inc. postaral o její edici a zvukové stránky věci se ujal zkušený Kurt Ballou, který se kromě časté produkce stylově spřízněných kapel věnuje v CONVERGE kytaře.
Nejen díky těmto faktům „Seizures In Barren Praise“ připomene zmiňovanou legendu. Agresivní pojetí a nekompromisní přístup jsou asi tím nejzřejmějším pojítkem, ale naštěstí za existencí TRAP THEM nemusíme hledat další povinně nasranou a uniformní kopírku žánrových lídrů. Na to toho svým posluchačům zase nabízejí přeci jen o něco víc. Desítka skladeb, jejichž pojmenování pokračuje v linii vytyčené předchozími nahrávkami, tedy co skladba to (tak trochu na přeskáčku) další den v řadě, se v tomto případě rozprostírá snad až na zbytečně skromné ploše pětadvaceti minut. Je pravdou, že u nahrávek náležících k extrémnějším žánrům je krátká stopáž vítána, ale zrovna druhému albu TRAP THEM by nějaká ta minutka navíc určitě neublížila.
Ačkoliv se Američané velice rádi oddávají výbuchům nekontrolovatelné agrese a rytmické zběsilosti, nehodlají těžit pouze z přímočarého přístupu. Rádi totiž promíchávají více stylů a postupů ke svému vlastnímu prospěchu. Nebojí se na krátké časové ploše účinně sloučit hardcoreovou výbušnost, punkovou syrovost a grindový výplach, aby za pár okamžiků zpomalili a „uklidnili“ situaci hradbou valivých kytarových riffů, jako ze staré skandinávské death metalové školy. Tomuto dojmu navíc velice dobře napomáhá zvuk nahrávky, a to především kytar, které snad ze všeho nejvíce připomenou řádění švédských matadorů ENTOMBED. Tento model TRAP THEM úspěšně praktikují téměř po celou dobu délky alba, aby definitivně zpomalili v závěrečné sedmiminutové „Day Thirty One: Mission Convincers“ a v tempu rozjetého tanku dorazili poslední přeživší. Druhé album TRAP THEM je prostě další příjemnou chuťovkou pro vyznavače rychlých rytmů, vzteklých vokálů a nespoutané energie. Nic víc, nic míň.
Hardcore, crust, grind a metal. Hezky sladěno, dobře zahráno.
7,5 / 10
Ryan McKenney
- vokály
Brian Izzi
- kytara
Steve Lacour
- basa
Jeff Lohrber
- bicí
1. Day Nineteen: Fucking Viva
2. Day Twenty Eight: Targets
3. Day Twenty Six: Angles Anonymous In Transit
4. Day Twenty Nine: Reincarnation Of Lost Lones
5. Day Twenty Five: Guignol Serene
6. Day Twenty: Flesh And Below
7. Day Twenty Four: Gutterbomb Heaven On The Grid
8. Day Twenty Three: Invertopia/Day Thirty, Class Warmth
9. Day Twenty One: Roam/Day Twenty Two: Absent Civilian
10. Day Thirty One: Mission Convincers
Blissfucker (2014)
Darker Handcraft (2011)
Seizures In Barren Praise (2009)
Split With Extreme Noise Terror (2008)
Séance Prime (EP) (2007)
Cunt Heir to the Throne (EP) (2007)
Sleepwell Deconstructor (2007)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Deathwish Inc.
Stopáž: 25:04
Produkce: Kurt Ballou
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.