Po delší době opět akce, která nám do naší krajiny přivezla nejednu zaoceánskou hvězdu soudobého kytarového extrému. Špičku ledovce tvoří DARKEST HOUR, kteří letos vydávají již šesté řadové album s názvem „The Eternal Return“ - kapela se naposledy na našem území vyskytla zhruba před dvěma lety po boku CEPHALIC CARNAGE v kultovním pražském klubu 007. Dalšími hrajícími je mosh corová jistota BLEEDING THROUGH, balancující a pomezí metal core a melodického death metalu. Pro mě osobně je však největším tahounem festivalu kanadský hypertechnický nálet BENEATH THE MASSACRE. Před nimi tu je americký corový úkaz ve švédsky death metalovém stylu CARNIFEX a jedna sousedská akvizice z Berlína - stále lepší a lepší WAR FROM A HARLOTS MOUTH. Dále američané ARSONISTS GET ALL THE GIRLS a na počátku deathgrindový rozjezd ze stáje Nuclear Blast SUCCESS WILL WRITE APOCALYPSE ACROSS THE SKY.

O výkop se kolem půl sedmé postarali právě oni, skupina s předlouhým názvem a personálními kořeny ve formacích typu BITGOTA, MALIGNANCY či FILTH PORN. Smrtelný kov koketující s grindem i technickým death metalem se sice v publiku nedočkal příliš valného přijetí, ale kapele to odsýpalo více než dobře. Prezentovaný materiál pocházel hlavně z aktuální desky „The Grand Partition And The Abrogation Of Idolatry“. Mé uši bohužel nepotěšila zvuková kulisa, kde ve spodcích vše splývalo a kytary byly zatlačeny hluboko do pozadí .

Následující koníci ze stáje Century Media ARSONISTS GET ALL THE GIRLS na tom se zvukem byli jen o něco málo lépe, což bylo zčásti způsobeno již dostatečným zaplněním míst pod pódiem. Mnohem živelnější set, který dokořeňovaly digitálně znějící klávesové linky, již zažehl první plameny i pod kotlem. Z Kaliforňanů se pod pódium valil mocný proud energie, který rozhodně nezůstával bez odezvy - škoda jen, že zvuk nebyl čitelnější. Parádní pódiovka (snad až na laciné roztleskávání), ozrzlý Cameron Reed u mikrofonu a neustálý pohyb, jak na pódiu, tak i v rovině hudební. To jsou hlavní linie setu této formace, která staví na soutoku kapel typu HORSE THE BAND a v současné době velmi populárního death coru. Roztáčení prvních „circlepitů“, první „stagediveři“ a na závěr je tu pozvánka na pódium pro všechny, za kterou následuje hromadný seskok.

Kdo by neznal v současné době WAR FROM A HARLOTS MOUTH? Kapela, o níž se mluví jako o evropských THE DILLINGER ESCAPE PLAN s brutálnější grindovou příchutí, předvedla přesně to, co se od ní očekávalo. Nespočet nápadů, výtečného Nica Weberse (THE OCEAN) u mikrofonu a přehlídku toho nejlepšího z alba „Transmetropolitan“ a novinky „In Shoals“, která vychází právě v těchto dnech. Směs death coru, grindu a technicky vybroušeného metal core řádně provětrala Abaton - závěrečná akce „Wall Of Death“ byla jen pověstou třešničkou na dortu. Už se nemohu dočkat toho, až se na přelomu května a června WAR FROM A HARLOTS MOUTH opět objeví na několika samostatných koncertech v ČR. V Abatonu bych si mohl stýskat snad jen jedině u zvuku (potlačené kytary, vytažený vokál a silně nečitelné spodky), ale pevně věřím, že za měsíc to bude mnohem lepší.

Nejlepší zvuk měli rozhodně CARNIFEX, pocházející pro změnu opět ze slunné Kalifornie. Když začali zvučit bicí přes triggery, trochu jsem znejistěl, výsledek byl ale kupodivu zdaleka nejlepší z celého večera. Nádherné a čitelné kytary a řádně naostřené mlaskavé kopáky téměř zbořily klub. Death corový uragán popoháněl kytarista Cory Arford se svojí mohutnou postavou a přetékající sádelnatou „vanou“, který se zároveň postaral asi o nepoctivější vlasový mlýn. K němu kontrastně vychrtlý a ostře vyhlížející Scott Lewis pak na pódiu působil jako opravdová metalová šelma. Vynikající živelné vystoupení, podpořené nejkvalitnějším zvukem večera a silným ohlasem od publika. CARNIFEX dostáli svému jménu - jedna z nejagilnějších kapel Victory Records, která se po dvou krátce za sebou jdoucích albech dokázala vyšplhat na špici zájmu, měla v Praze asi největší ohlas ze všech supportů.

Následuje technická smršť. Na scénu se stěhují dvě velké plachty s motivy posledního alba BENEATH THE MASSACRE. Poté přichází nelidská bouře detah metalového zla, uzamčeného v precizní technicky famózní práci tohoto kanadského kvarteta. Hranatý Elliot Desgagnés u mikrofonu káže svým nelítostným vysušeným growlem obklopen mistry, kteří předvádějí jeden ekvilibristický kousek za druhým. Dennis Bradley neustále hází do lidí poněkud laciné grimasy a já si pokládám otázku, zdali to hudebník jeho kvalit má zapotřebí. Kontrastem k němu je až akademicky nezúčastněně hrající bubeník Justin Rousselle. Páteř setu tvoří hlavně album „Dystopia“ a to je dobře. Krom zvuku nemá vystoupení výraznější chybu, technicky složité aranže fungují výtečně i živě, a i když publikum BENEATH THE MASSACRE tvoří spíše než moshující dav naslouchající a s pusou dokořán přihlížející jedinci, pro mě jsou Kanaďané jednoznačně špičkou večera.

Přímočaře šlapající BLEEDING THROUGH proti nim pak trochu vypadají jako chudí příbuzní. Metal corový základ klade důraz na „mosherskou“ efektivitu a líbivost v melodických linkách, které představují jak vokály, tak klávesové plochy, tvořící pozadí mnohých motivů. To zdaleka není můj šálek kávy, byť některé pasáže, mající příklon k thrash/hard coru, se mi líbí. Úspěch u většiny návštěvníků však sklízí jednoznačně. Podobně je tomu i u hlavních hvězd DARKEST HOUR. Jedinečnou atmosféru Sedmičkového koncertu asi nepřekonali, ale i tak šlo o hudebně poctivé vystoupení plné energie, byť se mi zdálo, že některé z předchozích kapel měly kotel ještě větší. Skandinávský metal nalévaný do hard corových šablon má silné hitové momenty i výtečně fungující „mosherské“ pasáže, čemuž nelze příliš dlouho odolávat. Z celé sestavy mě nejvíce upoutávala hlavně bubenická stolička, která sloužila opravdu poctivému řezníkovi - parádní švih i silovost hry. Už dlouho mě žádný bubeník svojí hrou tak neupoutal.

Akce vyvedená, hojně navštívená. Merchandise kapel, které se již vyskytly na našem území, byl opět o něco dražší než dříve, textil sice barevnější, ale stále řidší a řidší, zkrátka kvantita za kvalitu. Zvuk až na jednu výjimku nepříliš výrazný, kytary potlačené. Nicméně soupiska kapel a atmosféra vynikající …

foto: Martin Benďák