THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nekorunovaní doommetaloví králové ESOTERIC věru nikam nespěchají. A tím mám na mysli jak rychlost jimi prezentovaných skladeb, tak i rozpětí mezi datem vydání jejich jednotlivých alb. Věrným fanouškům kapely však tato skutečnost nikterak vadit nemusí, vždyť na kvalitu si každý počká rád. Tentokrát jsme sice museli vydržet celé čtyři roky, ale výsledek za to určitě stojí. Pakliže bych měl to, co se na nahrávce odehrává, popsat co nejvýstižněji, zvolím následující tři slova - tradičně vysoký standard.
Rozdělením díla na dva disky i značnou délkou alba (cca. 100 minut; ke zhoubným dvěma hodinám z „The Pernicious Enigma“ se výsledek naštěstí nepřibližuje) se album určitým způsobem navrací k prvním dvěma deskám těchto Britů. Z hlediska obsahového však kapela pokračuje ve vývoji své novější tváře, jíž představila na předešlém „Subconscious Dissolution Into The Continuum“. Nelze tedy očekávat chorobnost starších nahrávek, ani hypnotičnost vrcholného díla „Metamorphogenesis“. Kapela tentokrát nabízí více melodický (pochopitelně na poměry ESOTERIC; slyš např. první skladbu) a dosti psychedelický pohled na doometalovou scénu, přičemž nezanedbává ani tradiční deathmetalový nádech, stejně jako typickou surovost. Pod mohutnou, pomalu se valící kytarovou hradbou dýchá na posluchače (jako již ostatně tradičně) značně ničivá atmosféra, dokořeněná ambientními plochami i záhrobním vokálem, přičemž ani navzdory značné délce album nenudí. Vlekoucí se pasáže totiž občas rozrůzní i nějaká ta deathová rubanice, čímž album získává na přitažlivosti. Struktura kompozic je dostatečně proměnlivá, skladby postupně gradují a navíc jsou celkem zapamatovatelné, takže můžeme hovořit i o určité přístupnosti desky. Je pochopitelné, že zde bude stále co objevovat – v tomto jsou ESOTERIC odborníci – takže máme opět co dočinění s vysoce nadprůměrnou nahrávkou. Nějak se s nimi tento rok roztrhl pytel…
Hodnocení je jednoznačné – kdo kapele na chuť doposavad nepřišel, po desce se snad ani poohlížet nemusí. Kdo ji má naopak rád, s velkou pravděpodobností zklamán nebude. V tom, co dělají, jsou totiž ESOTERIC naprostými mistry.
Standardně vysoká kvalita od ESOTERIC.
7,5 / 10
Greg Chandler
- vokály, kytara
Gordon Bicknell
- kytara
Mark Bodossian
- basa
Oliver Goyet
- klávesy
Joe Fletcher
- bicí
1. Circle
2. Beneath This Face
3. Quickening
4. Causus Of Mind
5. Silence
6. The Order Of Destiny
7. Ignotum Per Ignotius
A Pyrrhic Existence (2019)
Paragon Of Dissonance (2011)
The Maniacal Vale (2008)
Subconscious Dissolution Into The Continuum (2004)
Metamorphogenesis (1999)
The Pernicious Enigma (1997)
Epistemological Despondency (1994)
Esoteric Emotions - The Death Of Ignorance (demo) (1993)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 101:49
Produkce: Esoteric
Studio: Priory Recording
Novou desku ESOTERIC jsem očekával poměrně netrpělive a přiznám se, že ve skrytu duše jsem tak trochu doufal, že se ESOTERIC alespoň částečně vrátí k výrazivu nahrávky "Metamorphogenesis". Nicméně, jak praví starověká moudrost - nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. ESOTERIC tak i nadále pokračují v místy "jemnějším" a výrazně melodickém hudebním přístupu, aniž by však po cestě ztratili svou charakteristickou chorobnost. "Maniacal Vale" opět dokazuje, že ostrované nadále patří mezi doommetalovou špičku.
uuuuuffff
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.