Novoroční předsevzetí kupodivu nevzala za své, a tak máme po letech čekání a odříkání opět hudební žně z oblasti odkud by je málokdo čekal – z Čech. Hnutí ve svědomí hudebníků nemá mezí, protože hned z kraje roku se mezi obecenstvo rozlétly kotoučky dokonce tří kapel, které považuji na vkusně metalovém poli za stěžejní. Pražské CRUEL, PERSONAL SIGNED od Lerryho ze SCENERY a DIRTY GAME.

Jest ironií osudu, že se takřka všichni hudebníci jmenovaných kapel pohybují na scéně víc než dekádu, ale kapely samotné vydávají debuty. Konkrétně základ DIRTY GAME tvoří torzo českých PESSIMIST alias DEATH revivalu. Dá se tedy tušit, že nepůjde o hudební trivku. Nutno říct, že hudba DIRTY GAME s oběma jmenovanými, až na pár detailů, moc podobnosti nepobrala. DIRTY GAME totiž hrají…erm. Ano to je pro kapelu bezpochyby nejuspokojivější hodnocení. Když se novinář rozpačitě pohupuje nad hudebními škatulkami nevěda kam by je (za)hodil. Přestože nejde o kdovíjakou hudební extravaganci, nenapadá mě jediná kapela, ke které bych DIRTY GAME přirovnal. Hudebním základem je zcela určitě metal. Odtud dál je to už drobínek komplikované. Temnější charakter hudby a celkové ladění naznačuje undergroundové kořeny. Řemeslná zručnost a rozvážná střednětempá povaha by zase ukazovaly směrem k propracovanějšímu heavy stylu. Muzikantské dovednosti se jednoznačně řadí k progresi. Přesto se zdráhám označit kapelu za progresivní. Hudba na „Flame Of Loneliness“ totiž zdařile balancuje mezi srozumitelností a technickou propracovaností. Lidově řečeno: je znát, že na to kluci mají, ale nemusí mít za každou cenu všechny doby lichý. Což je z mého pohledu jen a jen dobře.

Není ovšem dobré hudby bez dobrého zpěváka (dobře, teď trochu kecám, ale potřeboval jsem nějakej moudře vypadající bonmot na uvození odstavce). A Doldy je tak dobrej, že mu prostě musím věnovat séparé odstavec. Tenhle sympatickej maník mě doslova uhranul loni v létě na MORu svým suverénním a vyspělým, jakožto i bavičským projevem. Stejně jako hudba DIRTY GAME i jejich pěvec je na scéně ojedinělým jevem. V jeho hlase je znát odlesky bohů Kiskeho, LaBrieho s trochou Dia, ale hlavně Petra Dolénka (ne fakt to není ten ze superstar – tenhle je hezčí a líp zpívá). Svérázný a kvalitní zpěv, jakých se na naší ani zahraniční scéně mnoho nevidí. Zvláštní je, že ačkoli se zdá, že Petr sám tíhne do vzletných výšek a čistých precizních vokálních ploch, vlastní hudba kapely ho spíše táhne do hloubek. Což je poněkud opačný postup, než se obvykle aplikuje. Normálně se nutí zpěvák, který mnohdy ani nemá takové hlasové možnosti, zpívat v roztodivně podivných falzetech. DIRTY GAME naopak svému andělu permanentně lámou křídla v rozletu. Ale ne že by to tolik vadilo. Doldy zpívá dobře i ve středních a nižších polohách. Jediné, co mi vadí, je chrochtání po vzoru severské odrhovací moderny. Ne že by se do hudby nehodilo, ale od skutečného zpěváka působí rozpačitě až směšně. Chrochtat ano, ale někým kdo na to má cvičený hlas.

Takže si to shrneme. Metal s precizním muzikantským i vokálním obsazením, co si jde víceméně vlastní cestou a čerpá podle potřeby vlivy jak z extrémního, tak melodického, což zdařile mixuje do kombinace obojího. Celkově zní trošku zvláštně a to i vzhledem k produkci, o níž se rozhodně nedá říct, že by byla špatná, ale ani ne tradiční. Čekal bych čistější zvuk kytar a čitelnější basu. Na zvuk alba jsem si musel zkrátka trochu zvykat. Hudebně je materiál vyrovnaný, až na to, že spolu jednotlivé skladby dost splývají. Neškodilo by zařadit nějakou větší vypalovačku na začátek a trošku víc to rozsekat akustickými a klavírními preludii. Klávesák je šikulka, takže třeba i něco jako orchestr. Kladně hodnotím i fakt, že nejde o koncertní samizdat a na album jde narazit přinejmenším ve speciálkách.