Kapela, jíž vede frontman někdejších mosteckých sekáčů SCYTHE, kterému v současné době zdatně sekunduje Honza z kapely OBLOMOV, se pozvolna zapisuje na chodník slávy zdaleka nejen západočeského black metalu. I když není pravda, že jen černým kovem je PANYCHIDA živa. Melodickým kytarám často přitakávají dudy nebo flétny dodávající skladbám folklórní, dávnověkou a nebál bych se říci i gotickou příchuť, na druhou stranu se kytary místy zvrhávají zcela jiným směrem, ve kterém se riffuje téměř s thrashovým odhodláním. Dalším zábleskem, který tu a tam prokmitne přes pohanskou mlhu, je odlesk doommetalové trudnomyslnosti – ten je však nejméně patrnou složkou panychidálního kotouče.

Hodně dlouho jsem si zvykal na hlas orastrovaného chrliče Františka, který je na tuzemské poměry celkem ojedinělý. Jeho svojskou polohu nesou černá havraní křídla, která ji vyzdvihují ze skřetovsko-pekelných hlubin do celkem srozumitelného nastředovaného skřehotu. Srovnání s nesmrtelnými norskými ochránci lesů a fanoušky medvídka pandy se přímo nabízí. Nevýhodou vokálu je fakt, že je stále stejný, a při delším poslouchání se začíná trochu přejídat. Dokáži si celkem dobře představit střídání hlasových poloh nebo silnější podporu od kolegů v kapele (zvláště, když oba kytaristi po jeho boku vládnou hlasem více než obstojně). Stejně tak jsem toho názoru, že by mnoho písniček nakoply rozumně použité melodické zpěvy, jejichž podpora by zajímavé a chytlavé melodické nástrojové linky postavila do silnějšího světla. Škoda, že nástroje dodávající folklórní příchuť, se ve většině případů omezují na jednoduché nápěvky, které sice kloužou na silných melodiích a dělají celou kompozici na první omak velmi líbivou, ale současně jí berou do značné míry na trvanlivosti. Co se mi na PANYCHIDĚ velmi líbí, je její netypická pozice v paganmetalovém žánru, která je patrná nejen z názorových postojů, ale i hudby. Jako by se hoši nebrali tak docela vážně, v rejstříku alba naleznete i veselejší středověce tavernové motivy, texty nefušují do oblíbených politických témat, což kvituji s opravdu velkým povděkem. Dalším silným hráčem v jejich tvorbě je atmosféra a velká dávka přesvědčivosti, kterou je album „Paganized“ prostoupeno.

Osobní problém mám se zvukem kytar, jenž postrádá jakýkoliv tlak a sílu, zvláště v místech, která nejsou kytarově založena na nosných melodiích, ale na riffech. Dalším neduhem je vyvážení nástrojů, pokud se ke svému hlásí méně konvenční nástroje (flétny, dudy…). Ty totiž vytlačují kytary až na samý okraj a přebírají téměř veškerou iniciativu, navíc tím plastičtěji vystupuje jednoduchost melodických linek, které tyto nástroje nesou. Pokud se těmto neduhům příště PANYCHIDA vyhne, dokáže se svým dalším albem měřit i se zahraničními spolky téhož žánru, neboť tvůrčí invence tu rozhodně je. „Paganized“ zasílá domů jednoznačnou zprávu: „První liga českého metalu má dalšího hráče, který se uvedl velmi slibně.“ A já si ponechám bodovou rezervu, protože si myslím, že tato sestava nám ještě neukázala vše, co umí.