ROMAN CANDLE - UNADULTERATED
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
NIGHTINGALE som mal vždy rád hlavne preto, že Dan Swanö (EDGE OF SANITY, BLOODBATH, GODSEND, atď.) si týmto projektom robil a robí radosť a v neposlednom rade aj preto, že aspoň niektorým svojim ortodoxným deathmetalovým fanúšikom priblížil inú hudbu...
Pre metalového fanúšika, ktorý sa neorientuje v rockovej scéne, môže takýto album vyprodukovaný
metalovým muzikantom pripadať nezvyčajne, no z hľadiska príslušnej scény nejde o nič svetoborné, ale ani nič čo by bolo určené na jedno vypočutie a zabudnutie. Proste a jednoducho ide o príjemný melodicko-rockový album, ktorému v podstate nie je čo vyčítať. Pomaly plynúce a prevaľujúce sa melódie plné emócií a snenia. Perfektný podmaz na leňošenie v posteli a rozjímanie. Nie zložité a tak trochu predvídateľné muzikantské postupy sú zahrané na vysokej úrovni, pričom je prihliadané aj na zapamätateľnosť a hitovosť jednotlivých motívov a songov. NIGHTINGALE bývajú označovaní aj za progressive rock/metal, s čím však príliš nesúhlasím, veď fakt, že Dan Swanö a spol. perfektne ovládajú svoje nástroje, na takéto označenie zďaleka nestačí. Nahrávke dominujú melodické klávesové plochy, pričom práve tieto pridávajú nahrávke na zvláštnosti a zaujímavosti. Druhou dominantou albumu je Danov vokál. Spieva mu to výborne, pričom ostáva pri zemi a veľmi dobre si uvedomuje svoje spevácke limity. Medzi týmito mantinelmi sa pohybuje s ľahkosťou a ladne, pričom mu svojimi backing vokálmi vypomáhajú aj Dag a Erik. Síce kvalitné, ale skôr nenápadné gitary, basgitara a bicie už len dokresľujú celkový obraz veľmi slušnej rockovej nahrávky a dôstojného nasledovníka predchádzajúcich počinov tohto projektu, dnes pretransformovaného na regulárnu kapelu. Nakoniec mi nedá nepochváliť Swanövu producentskú prácu na „White Darkness“, tie roky strávené v štúdiu pri nahrávaní rôznych svojich projektov, ale aj mnohých ďalších interpretov sa nemohli neodraziť na jeho schopnostiach. Po zvukovej stránke nie je čo vyčítať, všetky nástroje je výborne počuť a sú perfektne zladené. Takže nakoniec môžem vyjadriť spokojnosť.
Znaky na obale znamenajú: „Nikdy sa nevzdávaj“, Dan Swanö sa tohto hesla už dlhé roky drží a ide mu to...
Nič svetoborné, ale ani nič čo by si zaslúžilo hromadu prachu na obale. Hudobný štandard na ktorý sú zvyknutí fanúšikovia tohto zoskupenia.
6,5 / 10
Dan Swanö
- gitara, spev
Dag Swanö (Tom Nouga)
- gitara, klávesy, vokály
Erik Oskarsson
- basgitara, vokály
Tom Björn
- bicie
1. The Fields Of Life
2. One Way Ticket
3. White Darkness
4. Reasons
5. Trial And Error
6. Hideaway
7. To My Inspiration
8. Wounded Soul
9. Belief
10. Trust
White Darkness (2007)
Invisible (2005)
Alive Again (2003)
I (2000)
Closing Chronicles (1996)
The Breathing Shadow (1995)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Black Mark
Stopáž: 45:46
Produkce: Dan Swanö
Studio: Stallet studio a Unisound
Podle mě se žádnej pruser nestal a album se povedlo a moc pěkně se poslouchá
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.





