Věčně lákavý obrázek pyramid, zvířený písečný prach až nepřirozeně zastiňující denní světlo a téměř nadpřirozená postava ohánějící se hromovou holí, kolem níž doširoka rozevírá své zubaté tlamy hned několik evidentně rozladěných vlků. Přichází armagedon? Obal dlouho (tedy přesněji tři roky) a s napětím očekávané novinky ICED EARTH je v tomhle směru naprosto jednoznačný a již zaručeným způsobem prezentuje scénu jako hrom pro grandiózně temný a zároveň velkokapacitní příběh. Ale odkud ho vlastně začít?

Vlastně si vůbec nejsem jistý tím, že to tentokráte jediný a jedinečný prezident zmrzlé země Jon Schaffer věděl. Jistě, elegantně opustil historická témata (včetně těch amerických, s nimiž slavil takový úspěch), prozřetelně navázal na jeden ze svých již ověřených nápadů (aneb zapokračoval ve fantasy-thrillerovém příběhu rozehraném na albu „Something Wicked This Way Comes“ (1998), z nějž jsme mimochodem předmětnou závěrečnou trilogii nově v podání Tima „Rippera“ Owense mohli slyšet na letošním EP „Overture Of The Wicked“), a když měl po stránce lyrické jasno, přiložil také trsátko ke strunám. Potud bez připomínek. Jenže ouha, ruka vytrénovaná miliónnásobným drhnutím druhově naprosto identických riffů oproti dřívějšku jakoby najednou chvílemi sama nevěděla, co si počít, a tak jí Jon musel v několika případech vést násilím. Což neudělal dobře, neboť jak známo to, co vzniká z donucení, nebývá příliš často úspěšné.

A tak poté, co se tradičně ošidná personální situace v ICED EARTH zase jednou jakžtakž zklidnila, poté, co všichni jejich příznivci dostali dostatečný časový prostor k tomu, aby si zvykli na Owensův hlasový projev, přichází kapela s osmým řadovým albem obhájit své dávno výsostné území v království heavy metalu, ovšem jednoduché to proto mít nebude ani omylem. Na to se zdá být její čerstvá práce, vedená v tom nejklasičtějším duchu ICED EARTH, až příliš rutinní a proto místy až příliš nepřesvědčivá. Celé nahrávce v první řadě schází výrazné a jednoznačné „taháky“ (takové jakými v minulosti byly třeba „Burnt Offerings“, „The Hunter“, „Stand Alone“, „Dracula“ či „Declaration Day“), důrazné, uzemňující a beze všech pochybností představující zásadní múzickou inspiraci páně Schafferova. Ano, do jisté míry by za ně mohly být považovány „A Charge To Keep“, singlovka „Ten Thousand Strong“, „When Start Collide (Born Is He)“ nebo temně chytlavá instrumentální intra „Overture“ a „Something Wicked Pt. 2“, ale v jejich případě se zkrátka nemůžu zbavit dojmu, že ideální rolí by pro ně bylo spíše doplnění opravdových „taháků“ na naprosto dokonalém albu, o němž lze s jistotou říct, že netrpí žádnými „vycpávkami“. A bez takových skladeb úspěch jednoduše sklízet nelze, obzvláště když zbytek hracího času alba je pojat skutečně ryze pragmaticky. Riffy nejednoznačné a málo adresné („Something Wicked Pt. 1“, „Order Of The Rose“), melodické linky jakbysmet („Setian Massacre“, „Retribution Through The Ages“), a když už některý ten nápad v obou zmíněných směrech obstojí, pošlape ho zase délka skladby („The Clouding“). Jakoby zemi nekonečného ledu na moment objala nenechavá chapadélka oblevy, zpod jejichž drtivých stisků na pár místech vytekly tenoučké pramínky vody.

Možná je to tedy dobou, pod jejímž vlivem očekávám(e) od velkých jmen velké věci, na jejichž pozadí strach o budoucnost heavy metalu alespoň na chvíli vybledne jako vzpomínka na bezesnou noc, možná je to prostě jen tím, že ICED EARTH dosud nikdy nemuseli přešlapovat na místě, ale „Framing Armageddon: Something Wicked Pt. 1“ rozhodně nemám za album, na které by kapela formátu floridských mohla být pyšná. Někdo jiný snad možná ano, ale ICED EARTH tedy rozhodně ne. Ne, Jone, opravdu ne.