Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mnohaletá snaha Duncana Pattersona navázat na své ANATHEMOVSKÉ období pod hlavičkou ANTIMATTER se do značné míry minula účinkem. Po studené strojovosti (snad s výjimkou skladby „Psalms“) nudného debutu „Saviour“ se sice tento projekt vypjal ke slušnému výkonu na „Lights Out“, avšak třetí počin „Planetary Confinement“ jen potvrdil neschopnost překročit vlastní stín. A tak Duncan opustil Micka Mosse a soustředil se na projekt ÍON, kde se pod transparentem moderní world music potopil do minimalistických ploch, ve kterých promrhal umění spousty hostů z celého světa. A tak přes veškerá očekávání ze strany jeho fanoušků nevyvolala deska „Madre, Protegenos“, která vyšla ke konci roku 2006, přílišný rozruch. Osiřelý Mick Moss a ANTIMATTER jsou na tom v současné době podobně, prakticky nijaké promo aktivity doprovázely i vydání desky „Leaving Eden“. Přesto se Mickovi podařilo vytvořit dílko značně překračující stín předchozího „Planetary Confinement“. Paradoxem pak budiž fakt, že hudebně jako by se nový materiál více přikláněl k té straně mince, která byla v minulosti přisuzována právě Duncanovi, tedy k podobnosti s ANATHEMOU období alba „Eternity“. S tím může ale nemusí souviset podíl hostujícího Danny Cavanagha, který Mossovi vypomohl s elektrickou kytarou a trochu i s pianem.
Vezmeme-li hned úvodní skladby „Redemption“ a „Another Face In A Window“, je cítit hodně silná nostalgie po oněch časech, kdy ANATHEMA znamenala ukazatel cesty ven z metalu nejen pro vlastní hudebníky ale také pro mnoho metalových fanoušků. I proplétání jemné akustiky se silovějšími kytarovými plochami dovoluje vzpomenout na náladové hrátky alba „Eternity“. Přestože se nedá mluvit o lehkosti a nonšalanci, atmosféru skladby mají. A to i díky do značné míry civilnímu vokálu samotného Micka Mosse, který ukazuje, jak zbytečné byly předchozí snahy o angažování vokalistek často pochybné kvality. Bez zbytečného přehrávání se jeho hlas nese přirozenou avšak emotivní formou a hned v úvodní skladbě se na nás snášejí i ozvuky grunge přístupu, který jako by se Moss učil přímo od Eddieho Veddera z PEARL JAM. Hluboké tóny piána a tklivý zvuk violy jsou pak citlivým doplňkem.
Hlad po vyjádření emocí a křečovitá touha po působivosti však opět zavádí současné ANTIMATTER do studny, která již dávno vyschla. Výrazné úvodní skladby totiž záhy vystřídá stejná roztahaná ospalost, kterou bohužel moc dobře známe z minula. Absence silných melodických motivů odsuzuje druhou část alba k pouhému převalování tónů, jejichž malátnost rychle ztrácí kouzlo a dostavuje se ona monotónní plochost, kterou ANTIMATTER nevpustili snad jedině na album „Lights Out“. A nic na tom nezmění ani výborná zvuková stránka. Přesto si myslím, že se Moss nemusí za svoje dílo stydět, neboť se mu „sirotkovi“ podařilo překonat většinu toho, co vzešlo z jeho spolupráce s Pattersonem, a dokonce si troufnu tvrdit, že nezaostal ani za značně bezzubou tváří ÍON, kterou se Patterson zkoušel nabídnou fanouškům jako východisko z krize.
Jak hodnotím předchozí desky: Saviour (2001) [5/10] Lights Out (2003) [7.5/10] Planetary Confinement (2005) [4.5/10]
Osiřelý Mick Moss předvádí, že i bez Pattersona zůstává tvář ANTIMATTER prakticky stejná, snaha o vyjádření nálad opět naráží na bariéru nudné roztahanosti, přesto se Mossovi daří překonat většinu toho, co vzniklo z jeho spolupráce s Pattersonem, především pak hodně slaboučké minulé album „Planetary Confinement“.
1. Redemption
2. Another Face In A Window
3. Ghosts
4. The Freak Show
5. Landlocked
6. Conspire
7. Leaving Eden
8. The Immaculate Misconception
9. Fighting For A Lost Cause
Diskografie
Black Market Enlightenment (2018) Live Between The Earth & Clouds (2017) Welcome To The Machine (single) (2016) The Judas Table (2015) Too Late (single) (2014) Fear Of A Unique Identity (2012) Alternative Matter (2010) Live@an Club (2009) Leaving Eden (2007) Planetary Confinement (2005) Unreleased 1998 - 2003 (2004) Lights Out (2003) Live @ K13 (2003) Saviour (2001)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2007 Vydavatel: Prophecy Records Stopáž: 47:33
Nahrávka hodně stojí na Mossově vokálu, který sice nemá kdovíjaký rozsah, ovšem nabízí působivost a charisma. Pravda, občas by to chtělo trošku přitlačit i instrumentálně, ale i tak se jedná o příjemně melancholickou desku.
14. července 2007
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
APC
10 / 10
Mne sa uz velmi pacil minuly Planetary Confinement, no toto nove dielko ma uplne dostalo. Je to dost pocitova vec. Pre niekoho to moze byt nuda, no pre mna je kazde vypocutie emociami nabity zazitok. Keby som mal nejakej hudbe dat privlastok krasna, tak by to bol prave novy Antimatter..
Britové místy berou plnými hrstmi inspirace od THE OCEAN. Orchestrálně laděný post metal k tomuto tvrzení svádí. Není to zlé, jen trochu rozvláčné, takže často chybí dostatek vzruchu. Hlavně v pasážích, kde se skupina uzavírá do postrockových kolovrátků.
Od SODOM už zřejmě nelze čekat žádné zásadní vzepětí a tak pro jejich sedmnáctou řadovku platí to, co se v podobných případech často skloňuje: skalní budou spokojeni (byť jistě ne nadšeni), ostatní vezmou na vědomí a možná si zapamatují 1 - 2 skladby.
Opravdu příšerný obal je kompenzován hudebním obsahem, který smrdí pivem a velkou dávkou nadhledu. Jinak je to přímočarý zábavný hardcore/stoner metal (prý southerncore) surového provedení. Tady se na metalcore pičičundy nehraje, tady je to fackovaná.
Finové prezentují precizní gothic/doom koncept a soustřeďují se na vytvářejí emotivních nálad, které občas evokují melodiku klidnějšího období PARADISE LOST či plynulost ALCEST. Ale umí být i slušně drsní. Budu muset zkontrolovat předchozí tvorbu.
INHUMAN CONDITION jsou tvořeni dvěma odpadlíky z jedné z mnoha sestav legendárních MASSACRE a slovutným baskytaristou Terrym Butlerem, hrají spíše solidní thrash/death metal a to je celkem všechno podstatné, co se o jejich novém albu "Mind Trap" dá říct.
Minule sme s conquistadormi dobývali ríšu Aztékov, novinka nás berie do čias inkvizície, moru a bojov s Maurmi v stredovekom Španielsku. Špičkový technický „flamenco death“ nemá zvukovo obdobu a pre mňa osobne to bude zápis do tohtoročnej metalovej TOP10.
Hodně silný a vlastně i silový progresivní metal, který na mě udělal slušný první dojem. Perfektní skloubení melodiky s výrazným soundem vytváří dojem plnosti a odbočky do jemnějších rockových poloh zase dostatek pestrosti.