Asi málokdo čekal, že po vynuceném ukončení činnosti lídrů moderního švédského grindu NASUM budou jeho zbylí členové jen tak zahálet. To třebas bicmen Anders Jakobson dlouho nelenil, vyhlásil konkurz na další členy svého nového projektu, netrvalo dlouho a už tady máme i novou desku a mě nezbývá nic jiného, než vás obveselit další sprškou mých neobjektivních blábolů.

Proč neobjektivních? No prostě a jednoduše – máme tady další švédskou drtičku, která, držíc se těch nejlepších tradic místní grindové školy, šlape jak skvěle namazaný stroj. Ono čekat něco jiného než palbu těch nejlepších skandinávských sypaček by bylo velice bláhové. Prostě, když se to umí, tak se nemůže nic zkazit a i po 189. to stále baví a kope do řitě. Že Andersovy škopky pádí jak splašenej kůň a jsou hlavní součástkou motorického ústrojí COLDWORKER je rovněž naprostou samozřejmostí. Že „Contaminted Void“ disponuje špičkovým zvukem s doslova zabijáckými kytarami je další tutovka a takhle by se dalo pokračovat snad ve všech aspektech této nahrávky.

Pojďme se však podívat na to, co je oproti klasické švédské grindové škole přeci jen trošku jinak. Přestože album povětšinou odsýpá ve vysokých otáčkách skladbu za skladbou, COLDWORKER se nehodlají spoléhat pouze na osvědčené žánrové atributy a nebojí se ani v rámci předem stanovených mantinelů o určité oživení. Toto se děje prostřednictvím místy silných deathmetalových příměsí dodávajících materiálu pěkně tuhou konzistenci. Pomalejší a riffově hutnější skladby (např. sedmá „Return To Ashes“ by se neztratila na žádném typickém deathmetalovém albu) tvoří výborný protipól rychlým vyhlazovačkám a desce tak dodávají ještě větší říz. Anders a spol. nepřišli s ničím objevným, ale zato nadmíru funkčním a atraktivním.

Ony by se určitě daly najít i nedostatky v podobě lehce předimenzované stopáže či místy snad až uniformního vyznění nahrávky, ale čert je vem. „The Contaminted Void“ je deskou životaschopnou, který si svými kvalitami bez problémů najde na scéně své místo. Je to další přehlídka toho nejlepšího, co může grindová scéna ze země tří korunek nabídnout. Ale to vlastně říkám skoro pokaždé, že?