Krása je něco, co všichni vnímáme zcela subjektivně, a pod čím si každý představujeme něco jiného. Krásné věci dokážeme vnímat a vychutnávat všemi smysly. Umí nás potěšit, zbavit smutných nálad a nechtěných pocitů a právě proto je velice rádi vyhledáváme. Existuje však něco takového jako je krásná hudba? Určitě ano, ale tím se opět dostávám na začátek, neboť pod tímto pojmem si opět každý můžeme představit pouze a hlavně hudbu v intencích svého osobního vkusu a ten, jak známo, máme každý jiný. Úplně přesně mezi mantinely toho mého se trefilo druhé album norských THE 3RD AND THE MORTAL, které mě neustále nepřestává fascinovat svojí zvukovou pestrobarevností a zahradou nálad, kterými doslova hýří. „Painting On Glass“ je dílem, kterému se přichází na chuť spíše pomalu. Nejedná se o nahrávku, která by dokázala úplně pohltit hned napoprvé. Své drápky zatíná jen pozvolna, ovšem velice jistě.

Když se po vydání svého prvního alba tohle nonkonformní seskupení rozhodlo ještě více odklonit od doom metalem načichlého vyznění, málokdo mohl tušit, že tím byla započata jedna velice pozoruhodná hudební cesta, z jejíhož pokračování se můžeme těšit i v současnosti. Možnosti nově angažované zpěvačky Ann-Mari Edvardsen byly podrobeny zkoušce již na předchozím EP „Nigtswan“ z roku 1995, ale to hlavní přichází až o rok později.

Úplné spuštění stavidla nápadů, které v kapele dřímaly už od počátku její existence a cesta směrem k neprobádaným hudebním končinám jsou těmi hlavními prvky, ze kterých je namíchaná bohatá kolekce barev, jež THE 3RD AND THE MORTAL tak citlivým způsobem nanášeli na pomyslnou skleněnou tabuli, aby tak dali vzniknout této překrásné kresbě. Poklidně plynoucí úvodní skladba „Magma“ a na ni přímo navazující „Commermolation“ charakterizují i další průběh následujících minut. Norové vás konější svými zasněnými náladami a vůbec nikam přitom nespěchají. Jako trpělivý malíř, i oni svůj obraz malují pomalu, precizně a s důrazem na každý detail. Nejednou vás přitom dokáží dojmout krásným zpěvem Ann-Mari („Veiled Exposure“), zrelaxovat mysl („Azure“) anebo jen tak potěšit příjemnou písní („Dreamscapes“). Ono se ani moc o písních v klasickém slova smyslu hovořit nedá, protože jednotlivé kompozice na sebe většinou přímo navazují. Uvolněnou náladu místy snad až esoterických pasáží narušují, avšak nikterak dramaticky, zpívané skladby, ve kterých se jednotlivé motivy či melodické linky ani jednou neopakují a místo nich přichází pozvolná gradace či finále a po něm opět přechod do hájemství zasněných hudebních ploch. Žádné přehnaně dramatické motivy, žádné vybičované emoce, nýbrž pouze ospalá a posmutnělá atmosféra toliko typická právě pro dnešní dny. I přesto však „Painting On Glass“ působí pestrobarevným dojmem. Jako byste se při jeho poslechu dívali na různými barevnými odstíny hýřící listí podzimních stromů.

Sympatickým Norům se tímto dílem podařilo dokonalým způsobem zhudebnit svoji vlastní vizi něčeho tak neuchopitelného a abstraktního, čím krása nepochybně je. Já jejich vizi stoprocentně přijímám a jsem jejím velice častým a vděčným obdivovatelem. Deska, kterou můžu poslouchat kdekoliv a kdykoliv, ale právě na podzim jejímu kouzlu propadám nejvíce. A teď už dost psaní, stačí jen pohodlně ulehnout, zavřít oči … a poslouchat.