Představte si BJÖRK v trochu umírněnějším a především mužském vydání, k tomu hudbu přímočařejších, do svěrací kazajky uvězněných THE MARS VOLTA, a máte něco, co vám z představ o hudební úchylnosti nadělá kůlničku na dříví. CIRCA SURVIVE se něčemu podobnému hodně blíží, nespoutaný vokální projev Anthony Greena (dříve zpěvák SAOSIN) totiž spíše než chlapáctví připomíná ztřeštěné povykování čerstvého kleštěnce a v některých pasážích je skutečně k neuvěření, že je zpívá muž. Tahle skupina je prostě další z řady současných rockových modernistů, kteří berou divokou zvukovou matérii jako pouhý výchozí bod ke tvorbě hudby bořící hranice posluchačovy představivosti. Jestliže zde již recenzovaní ABERDIEN představují pro nepřipraveného „zákazníka“ vokální šok, u CIRCA SURVIVE jde přímo o traumatizující zážitek. Ječivě afektovaný a divoce přeskakující vokál však není falešný (jak by se snad mohlo nezasvěcenému posluchači zdát), to jen zběsilé hlasové kreace, místy dosahující snad až k horní hranici slyšitelného pásma, zabíhají do mrazivě znervózňujících poloh. Ale to ostatně není nic neobvyklého ani pro zmíněné THE MARS VOLTA.

Zvuky uvězněné v rezonující krabičce zápalek, omlacující se o stěny prostorného hangáru, vlnící se v žáru rozpálené výhně i kroutící se v neustálém ohýbání frekvencí, jen bicí drží pevnou kostru, na kterou se nabaluje nervózní matérie převážně ve výškách bloudících kytar. Musí být vysoko, vypjatě naléhavý hlas jim totiž nedovoluje klesnout pod hranici zvonivé tříštivosti. Je to jako honba kdo dál, kdo výše. Bude to kytarové ječení nebo vokální projektil, co vás přinutí ke křečovitému úsměvu? Rezonance, tak jednoduchý princip, ze kterého se v případě CIRCA SURVIVE stává osobitý styl. To hlavní je ochočit si zvuky, zmodulovat je do podoby ozvěnu za sebou táhnoucích tónů, které svou křišťálovou jasností nedovolují pochybovat o prvotřídně odvedené produkční a zvukařské práci. Jenže kvalitní forma by byla zbytečná, kdyby nedokrášlovala hodnotný obsah. Ten asi v případě CIRCA SURVIVE neosloví každého, skladby na „Juturna“ totiž můžete brát z mnoha pohledů a jedním z častých vjemů bude i subjektivní nepříjemnost takto vyprodukované hudby. Těžko však pochybovat o schopnosti skupiny tvořit velmi divoké a v jistém ohledu náročné struktury, které navíc nemají jednotliví členové sebemenší problém instrumentálně zvládat. Vždyť se také jedná o zkušené harcovníky dříve působící ve skupinách TAKEN a THIS DAY FORWARD. Když se k jejich muzikantskému umění přidá pro emo styly typický silně pocitový náboj bloudící od nervózní naléhavosti až k melancholické strnulosti, je výsledkem album s velmi subjektivně působícím obsahem, tedy s hudbou, jejíž úspěšnost u jednotlivých posluchačů nezávisí ani tak na dokonalosti a zajímavosti vlastních skladeb, ale na schopnosti toho kterého jedince přijmout a ocenit v takto vyhrocené poloze se pohybující hudbu.

Invence není nekonečná, takže v závěru alba už je to trochu stále o tom samém, to vražedné tempo a zběsilost se zkrátka dřív nebo později rozstříkne do unavenou myslí nezachytitelných struktur, a tak se jako drobné negativum nakonec jeví fakt, že CIRCA SURVIVE jsou snad až příliš ambiciózní a nedovolují si moc oddechových a uvolněně zpomalených pasáží, které tak nádherně oživují a burcují k pozornosti u současných THE MARS VOLTA. No ale nemůžeme chtít všechno najednou, že?