AFTER LAPSE - Pathways
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už jsou to čtyři roky, co se naposledy přihlásili mohelničtí mistři Scenérie. I tehdy šli hlavou proti zdi a v naší zemičce, kde zahrát víc jak základní sled akordů a poskládat píseň jinak než „sloka, refrén, sloka, refrén, sólo, refrén“ se považuje málem za zločin, pokoušeli štěstí s technickou, od smrtonosných kořenů odpíchnutou muzikou. A co myslíte? Pochopitelně, na růžových lístcích jim spočinout nikdo nedal. Koncem loňského roku prosákly zprávy o odchodu zakládajícího člena, bubeníka Martina, což ovlivnilo nejen chod kapely samotné, nýbrž i vznik další nahrávky. S o to větší radostí můžeme konstatovat, že v roce 2006 jsou naši junáci zpět s novinkovým CD zastřešeným hlavičkou vydavatelství Élysion, čili příběh může pokračovat...
Když se ohlédneme k dvěma předcházejícím počinům SCENERY, dojdeme k poměrně jednoznačnému závěru, a sice, že jejich největší slabinou bylo zvukové balení. Oč silněji mohly vyznít techno/deathové pasáže na předchozím zápisu „Philosophy Of Ages“ nebýt plochého a řídkého vyznění? Ale nešť, technika se od té doby hnula o pořádný kus vpřed, a tak se i zvuk „Continuity“ konečně přibližuje kýženému ideálu. Pravda, ještě stále je co zlepšovat, šťoural by mohl nahrávce vyčíst třeba nedostatek „agresivity“ a „našlapanosti“, ale jak říkám, buďme vděčni za zaznamenané.
Po krátkém intru „Gate Into The Evolution“ na nás vybafne tradiční sekaný riff následovaný výjezdy kytary a duch DEATH je opět mezi námi. Zdaleka to však není jediný zdroj inspirace a jestliže minule krom matičky Smrtky padaly převážně jména ATHEIST, CYNIC a jim podobných (z)věrozvěstů, na novince skupina značně ubrala na tempech a repertoár nově obohatila o vlivy progresivního rocku (či metalu, chcete-li). V některých částech takové „Bells Of Eternity“ nebo čtyřce „Twilight Of Antiquity“ lze „ucítit“ třebas ozvěny FATES WARNING a našla by se i spousta dalších jmen. Ale pozor, SCENERY nejsou žádní holobrádci, kteří by jen bohapustě kopírovali, to ani omylem! Vaří svůj koktejl sice z již dávno objevených přísad, ale výsledek z hmatníku dvorního skladatele Lerryho má svou vlastní chuť i barevný odstín. Velký vliv na zmelodičtění a zčitelnění (leč nikoliv zjednodušení) materiálu má (krom excelentního studiového hosta za bicí soupravou Tomáše „Kobdzey“ Kašpara) zpěvák Peter Čerevka, díky jehož vkusně zabarvenému melodickému hlasu jsou SCENERY naprosto přirození a uvěřitelní i v oněch odlehčenějších pasážích. Kontrast s hrdelním řevem Petra Stejskala určitě osvěží, neb ten samotný by přece jen zaváněl mírnou monotónností a skupina si je toho vědoma. Vyzdvihnout nutno ještě výtečnou Mikovu basu (slyšte nejen v instrumentálce „Defeat“), vzornou spolupráci kytar a spoustu prostoru pro druhý Petrův nástroj s černobílým lemováním.
Jestliže si libujete v hladivém klouzání bezpražcové baskytary, Chuldinerovsky vedených kytarách, nápaditých figurách bicích a nejste pouze death- nebo výhradně prog-pozitivní, pak je pro vás „Continuity“ jasnou volbou. Snad se povede dát dohromady i stabilní sestavu pro živé vystupování, případně přesvědčit oba hosty na dlouhodobější angažmá. Každopádně jsou SCENERY jednou z mála kapel v katalogu budějovických Élysion, kterou lze jednoznačně a bez mhouření oka doporučit.
Do deathových plachet fouknul svěží progový vítr a výsledkem se SCENERY mohou právem pyšnit.
8,5 / 10
Peter
- zpěv, klávesy
Lerry
- kytara, ak.kytara
Mik
- baskytara
Michael
- kytara, ak.kytara
speciální hosté:
Tomáš "Kobdzey" Kašpar
- bicí
Peter Čerevka
- mel.zpěv
1. Gate Into The Evolution (Intro)
2. Chains Of Existence
3. Bells Of Eternity
4. Twilight Of Antiquity
5. Behind Horizont
6. Changes Part II.
7. Evolution Mirror
8. Defeat
9. Buried Under Moondust
Continuity (2006)
Philosophy Of Ages (2002)
The Grimoire Of Exalted Deeds (kompilace) (1999)
Inferno ... Volume I (kompilace) (1999)
The Drowning Shadow Of Mankind (1999)
Scenery (demo) (1996)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Élysion
Stopáž: 44:53
Produkce: Lerry a Peter Čerevka
Studio: Kobdzey studio a L + B Studio
Kontakt: Management - Mirek Gloc, Nám. Komenského 79, 277 13 Kostelec nad Labem
Zvukově nedotažený, aranžérsky však velmi zdařilý kompromis mezi kovovými kořeny SCENERY a jejich novou vzdušně-progresivní rockovou tváří. Zvukový kabát by ještě zasloužil nějakou tu záplatu, ale oproti minulému počinu je znát opravdu dlouhý kus cesty, melodické zpěvy jsou velmi příjemným zpestřením, člověk si musí jen chvilku zvykat na Peterovu zvláštní a poněkud zadržovanou chraplavou polohou vokálu. Barevné, nápadité, propracované bez zbytečně nabubřelých pompézností – gratuluji!
skvělé album nejen na naše poměry, nebýt toho zvuku, dám ještě víc
Španělé oscilují od příjemně melodického progresivního metalu až po trochu kýčovitý crossover, chvílemi paráda, jinde mě to nutí přivřít oko. A teď co s tím? První dvě skladby jsou každopádně skvělý.
Pomalu se nám blíží neslavné výročí výbuchu černobylské elektrárny. Němci CYTOTOXIN vytahují z útrob betonového sarkofágu novou dávku radioaktivního tech BDM s vytříbeným melodicko-atmosférickým podtextem. Můj dozimetr ukazuje 8/10. Jak jste na tom vy?
Deska pro ty, kteří svá křehká srdce marně chrání nebezpečným křivákem. Deska pro ty, pro které je slovo „post“ důležitější než slovo „black“. Deska pro ty, kteří rádi smířlivé polohy někde mezi HARAKIRI FOR THE SKY a WALDGEFLÜSTER.
Pořád si říkám, jakou bramboračku ze všech těch postav musí mít člověk, který nečetl knihy. Samozřejmě toho bylo dost ošizeno, zkráceno, vynecháno, to by ani jinak nešlo, každopádně seriál jako takový drží. A vlastně jde o docela pěkné nenáročné podívání.
Australská chrlička nahrávek pokračuje v krasojízdě. Je to sice o něco svižnější, na druhou stranu na tvůrčím procesu jejich progresivního popíku nic nezměnili, takže to vlastně i dost splývá. Ale jo, pořád se to dá poslechnout se spíše příjemnými pocity.
Nový singl Španělů je totální osmdesátková pecka plná vzrušujících melodií a fistulí. Jistě to zatím neříká nic konkrétního o celém chystaném albu, ale ten pocit, když mu člověk opakovaně naslouchá, ten snad ani nejde slovy popsat. Doufám ve velké věci!
Jako by se Australané chtěli vymezit proti baladické rozvláčnosti, kterou vykazovala jejich poslední tvorba. "The Harmony Machine" je energičtější a současně uvolněnější, ale přes značnou intenzitu plyne příliš samozřejmě. I tak je první dojem slušný.