NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jistě jste si už stihli všimnout, že v našem death metalovém seriálu dáváme prostor i nahrávkám, které v rámci tvorby jejich interpretů nepatří zrovna k vrcholným dílům, ale důvod proč si je na našich stránkách připomínáme je velice prostý – nesou v sobě totiž nenapodobitelný rukopis doby svého vzniku. Právě ta mladická naivita, ještě nepříliš vypilovaná muzikantská zručnost a nefalšovaný zápal pro věc, s jakým se do tvorby těchto alb jednotlivé kapely pouštěly, je tím hlavním faktorem nutícím se k těmto z dnešního hlediska možná už jen úsměvným archiváliím vracet. Právě jedním z typických příkladů mých předchozích slov je i debutová nahrávka dnes již legendární švédské formace EDGE OF SANITY.
Tu startuje, jak se na tehdejší správnou death metalovou fošnu slušelo, správně „temné“ intro, které však příliš nezdržuje a zanedlouho přenechává scénu ostrým kytarám a hrdelnímu chropotu Dana Swanö. „Nothing But Death Remains“ je typickým představitelném evropského death metalu počátku devadesátých let. Je albem rychlým, syrovým, nelítostně brutálním s patřičně strašidelnou atmosférou. Osmička kompozic už dnes uchvátí snad jen metalové začátečníky poslouchající vše, co se jim dostane k uším, přesto však, stejně tak jako v případě v rámci tohoto seriálu již dříve recenzovaných nahrávek, má v sobě nezaměnitelné charisma mladického nadšení a typický rukopis doby, kdy se tento žánr teprve nadechoval ke svému nejsilnějšímu úderu.
Přestože se toto album zvukově dá vcelku s úspěchem přirovnat k nedávno zde popisované prvotině německých ATROCITY, nejedná se o takové vysokorychlostní závody. EDGE OF SANITY sice stoprocentně spoléhají na dobové žánrové atributy v podobě rychlých sypaček a tvrdých kytarových riffů, nezapomínají však ani atmosféru, kterou dotvářejí četnými pomalými, až doomově zahnívajícími pasážemi, po nich však přichází další uragán v podobě dalšího brutálně rychlého výpadu. Velice sporadicky si kapela ve svém snažení vypomůže i nějakým tím samplem sloužícím k dokonání zlověstného dojmu, který má nahrávka vyvolávat.
„Nothing But Death Remains“ je standardním death metalovým albem z počátku poslední dekády dvacátého století. Dekády, v níž mimo jiné doznal tento metalový žánr svého největšího rozmachu, na čemž se svými dalšími díly nesmazatelně podílela i tato švédská úderka. Její prvotina byla jen předzvěstí velkých věcí, které měly následovat...
Další z dnes již archivních kousků. Materiál vhodný snad jen pro pamětníky doby svého vzniku. Prostě fosílie z death metalového pravěku.
Benny Larsson
- bicí
Dan Swanö
- vokály
Anders Lindberg
- basa
Sami Nerberg
- kytara
Andreas Axelsson
- kytara
1. Tales...
2. Human Aberration
3. Maze Of Existence
4. The Dead
5. Decepted By The Cross
6. Angel Of Distress
7. Impulsive Necroplasma
8. Immortal Souls
Crimson II (2003)
Evolution (1999)
Cryptic (1997)
Infernal (1997)
Crimson (1996)
Until Eternity Ends (MCD) (1994)
Purgatory Afterglow (1994)
The Spectral Sorrows (1993)
Unorthodox (1992)
Nothing But Death Remains (1991)
Vydáno: 1991
Vydavatel: Black Mark Production
Produkce: Boss & EDGE OF SANITY
Studio: Montezuma Studio, Stockholm (SWE) - leden 1991
Vyborna prvotina ale ako sa tu spomina vrchol prisiel az na dalsich doskach
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.