Když se v roce 1994 formovali v Gothenburgu SKITSYSTEM, stáli u zrodu kromě současného lídra Fredrika Wallenberga také Adrian Erlandsson a věčný cestovatel Tomas Lindberg (oba z AT THE GATES). SKITSYSTEM představují jednu z mála skupin, kde Tomas setrval opravdu hodně let, téměř desítku, což je o mnoho více než vydržel Adrian, který roku 1997 odkráčel tlouci do bubnů ke známým THE HAUNTED. Dnes už nezdobí sestavu švédských crustových drtičů žádná věhlasná jména, přesto vám aktuální album „nakope prdel až do stropu“ (tu frázi jsem si s dovolením vypůjčil z nechtěně slyšených hádek mých bývalých sousedů). Tihle Švédové jsou prostě agresivní jako hladový krokodýl, drsní jako nová rašple a neústupní jako ženy při rozvodovém vypořádávání majetku. Teď to spojte dohromady a máte aktuální desku „Stigmata“.

Crust, jakožto styl i v rámci extrémní hudby značně okrajový, je povětšinou tím pravým undergroundem, pokud se tak dnes ještě něco dá vůbec nazvat. Širší známosti dokázaly v minulosti dosáhnout opravdu jen špičky stylového ledovce, a právě mezi jednu z vrcholných akvizic patří SKITSYSTEM (a není to jen díky výše zmíněným jménům), dnes již v podstatě legenda švédské scény. Společně například s takovými WOLFPACK formovali v polovině devadesátých let daný žánr, přičemž se samozřejmě prolínali se silnou skandinávskou grindovou scénou. Příbuznost těchto dvou stylů přirozeně zapůsobila, takže SKITSYSTEM mají za sebou i splitko s prvoligovými grindery NASUM.

Minulá alba SKITSYSTEM představovala stylově zahulenou hlukovou výkrmnu, „Stigmata“ je album v určitém ohledu zvukově ostřejší, ne tolik kanálně produkované, skladby si však zachovaly razantní živelnost. Jen kytarový sound se postupně pozměnil z cirkulárkového „bzučení“ (známého z alba „Grå Värld / Svarta Tankar“) do typicky severského chřestění. Hudební složka je pak méně uzavřená, přístupnější dalším vlivům a tedy i stravitelnější pro fanoušky příbuzných stylů, především grindu nebo agresivního hardcoru. Typický chroptivě rozlícený vokál je ve spojení se švédskými texty samozřejmým koloritem zvyšujícím autenticitu projevu těchto severských válečníků. SKITSYSTEM prostě hrají prvoligový crust, hudbu vycházející z punkového základu zataveného do fólie surového HC, styl ve své podstatě značně skoupý na výrazové prostředky. Švédové nejen že plně využívají toto omezené spektrum manévrovacího prostoru, ale občas zabrousí i do death metalu nebo grindu a svoje přímočaré, punkovou rytmikou hnané skladby dokáží vyzdobit i ztřeštěným sólem, nějakým tím intrem nebo změnou tempa. Přesto je základní model jasně dán nekomplikovanou rolující šablonkou, technickými krkolomnostmi se parta příliš nezabývá, nebo je jen tak schovává za fasádu přímočarosti, nejde o předvádění nějakých instrumentálních prasáren, když už se pokusí upoutat netradičním prvkem, je to maximálně tak nečekaně odlehčující akustické zpomalení v „Slutstation Babylon“. Přes veškerou razantní našlapanost nejsou SKITSYSTEM zbrklými čuňaty ženoucími své skladby v chaotickém úprku. Jejich hudba je rychlá, skladby jsou intenzivní, ale mají jasný řád, jako by tlumeně rezonovaly s dusáním pomateně prchajícího davu a povětšinou pravidelný rytmus má přesně tu rychlost, aby dokázal přinutit vaše srdce ke zvýšení tepové frekvence, nahnal krev do hlavy a probudil ve spořádaných občanech bouřící asociály postižené davovou psychózou. „Stigmata“ je prostě taková malá rozbuška k náloži lidské živelnosti.