LIK - Necro
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vážení soudruzi, vážené soudružky. Dovolte, abych vás tímto přivítal na téměř jubilejním V. srazu Socialisticky Metalové Melodie. Úvodem bych měl příspěvek, ne zrovna příznivý pro rozvoj socialistické melodie.
Víte soudruzi, ono to není tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá. Ono je to někdy zatraceně složité. Někdy, abych tak řekl, vlastně úplně nemožné. Ale nikoli nereálné soudruzi, to si musíme přiznat. Jak již bylo řečeno na předchozích schůzích SMM. Rozkvět naší socialistické melodie, soudruzi, závisí na dostatečně melodickém smýšlení. To již dávno všichni víme. Víme i to, soudruzi, že naše melodické zázemí nebylo vždycky ideální. Zvláště ne to socialistické. Ano, jistě, mnozí naši přední interpreti nesou zcela neomylně poselství socialistické melodie. Vzpomeňme například na soudruhy rockery z kapely ČOLCI, nebo na seskupení mladých svazáků BARBÁNKŮ. Ti všichni, soudruzi, a mnozí další naplňují vize našeho společného budovatelského blaha. Avšak soudruzi! Neusněme na vavřínech. Západní imperialisté a jejich speed metal nespí. Ani my neusněme! Otevřme oči soudruzi! Je smutnou pravdou, že počet našich socialistických interpretů není zdaleka takový, aby mohli uspokojit potřeby pracujících, o jejichž blaho nám jde především. Pracující lid, soudruzi, vyžaduje kvalitní socialistickou budovatelskou stranicky metalově orientovanou melodii. Ve slévárnách, v kovárnách, v hutích i v dolech. Tam všude je jí třeba. Soudruzi, nepodceňujme potřeby pracujících. Pohleďme za hranice. Vždyť za humny SSSR nám před očima vznikají jak houby po dešti, mnohé, horší i lepší seskupení soudruhů, kteří zvládají budovatelské melodie stejně dobře jako naši pionýři. Pohleďme třeba na SONATU ARCTICU. Tady si však musíme soudruzi svorně přiznat, že jsme, nebojím se říct to slovo, selhali. Selhali jsme soudruzi! Imperialistický Japonec vábí potenciální mladé straníky. Mává jim před očima penězi, materiálními hodnotami, velkými stadiony… A ti mladí lidé jdou. Jdou soudruzi! Oni nemají tušení o našich monumentálních spartakiádách. O sestavách, které nacvičují naši muži a ženy. O slavnostech na počest pracujících. Zatím co my zde sedíme, mladí lidé jsou zlomeni nabídkami Japonce. A zklamáni. Jen si to představte. Hrát v několika přeplněných malých klubech po imperialistickém Japonsku, kde hrajete rutinní koncert jednou v Osace, dvakrát v Tokiu a dvakrát v Hong Kongu v naprosto nesociálních přelidněných podmínkách. Obelháni a podvedeni silou peněz. Ty kapely hrají v nevyhovujícím prostředí, jsou nedostatečně živeny, mají špatně zvučené nástroje, nemají sílu socialistického projevu. Jejich budovatelská duše skomírá a zakrňuje. A myslíte, že se o to kapitalista stará? Ani ho nenapadne soudruzi!! Jde mu jen o peníze. To všechno a ještě víc podlomí a zmrzačí mladou mysl. Avšak soudruzi. Chci na vás apelovat, chci vás požádat, ne jako předseda, ne jako přítel, ale jako soudruh, soudruzi : Dejme těmto kapelám šanci. Pozvěme je k nám. Vezměme jejich nádherné hity a obarvěme jejich melodickou barvou naše spartakiády. Dejme vokálu soudruha Kakka stranický rozsah. Vydejme jejich alba ne na jednom, ale na dvou, soudruzi, na dvou nosičích.
Řekněme si to upřímně. Vždyť my na to ty prostředky máme. Zasedněme, svolejme schůze a začněme vše důkladně projednávat. Ustanovme se na jasných a jednoznačně stranických závěrech. Jen tak můžeme důsledně přispět k úspěšné socializaci metalové melodie, která bude bořit imperialistické stadiony. Děkuji vám tímto všem za účast na této důležité schůzi, která jistě velkou měrou přispěje k budování rozvoje melodického metalu i jeho stěžejní politiky jako celku v rámci strany i pracujícího lidu. Smýšlejme melodicky!
(potlesk)
Na blbou nahrávku blbá recenze. Naprosto zbytečný, neužitečný a technicky špatně zvládnutý živák. Škoda. Kapela měla po posledním, velmi povedeném studiovém albu, skvělou výchozí pozici, kterou podle mého názoru tímhle produktem úplně zazdila.
4 / 10
Tony Kakko
- zpěv
Jani Liimatainen
- kytary
Tommy Portimo
- bicí
Marko Paasikoski
- basa
Henrik Klingenberg
- klávesy
1. Intro (Prelude For Reckoning)
2. Misplaced
3. Blinded No More
4. FullMoon
5. Victoria's Secret
6. Broken
7. 8th Commandment
8. Shamandalie
9. Kingdom For A Heart
10. Replica
11. My Land
12. Black Sheep
13. Gravenimage
14. Don't Say A Word
15. The Cage/Vodka/Hana Nagila
Pariah's Child (2014)
Stones Grow Her Name (2012)
Live In Finland (2011)
The Days Of Grays (2009)
Unia (2007)
For The Sake Of Revenge (2006)
Reckoning Night (2004)
Takatalvi (Japan MCD) (2003)
Winterheart’s Guild (2003)
Silence (2001)
World And Raven (2001)
Successor (2000)
Exliptica (1999)
UnOpened (1999)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 69:48
Produkce: Svante Forsbäck
Studio: Shibuya AX, Studio57
Osobně nemám živáky vůbec v lásce... a SONATA to svým aktuálním počinem určitě nezmění, ač má moc hezký obal. Nehodlám se pouštět do spekulací, nakolik je všechno skutečně "živé" a kolik je studových dotáček, ovšem minimálně to vzorově "j-óóó-dlující" publikum v každé příhodné chvíli a takové ty "vlny" hlasů jsou minimálně podezřelé. Raději ruce pryč...
Špatná, špatná, špatná... Sice nemám rád přetvářku, že naživo kapela hraje skoro úplně jako z desek a zpěvák zmákne sám sobě dělat vícehlas, ale zase taková upřímnost, jakou předvádějí tihle Finové, to je trochu tučné sousto. Rozhárané, nezvládnuté, technicky rozklížené, nudné a tupé. Pokud SONATA ARCTICA z řadovek vyznívá jako celkem rozumná speedová zábava, z tohoto živáku vychází jako naprosto otřesná buranská tancovačka...
vyborny zivak...stale sa k nemu vraciam....hlavne k skladbe Replica ...ten omyl na zaciatku :-D...ale vyborne !!!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
Když se čas zastaví, může to znamenat průser anebo taky velký svátek. Hádejte, který případ je toto? Muzikantská lahůdka, včetně novice Brendana Radigana za mikrofonem a osm podmanivých kousků, které ctí tradiční doom metal. Radost poslouchat a zkoumat!