Nevím jak jste nahlíželi na Brichtovy sólo plány v roce 1994, tedy v době kdy poprvé spatřila světlo světa prvotina "Růže pro Algernon", ale já v nich žádnou katastrofu nehledal. Pravda, po poslechu nijaké bujaré veselí nenásledovalo, ovšem spousta rockových (potažmo metalových) fanoušků si k ní cestu našla, o čemž svědčilo i časté přehrávání v hospodách na tehdy tolik populárních jukeboxech.

Desek časem přibývalo aniž bych je nějak zevrubněji sledoval. Přesto se, na různých akcích spojených převážně s konzumací alkoholu, téměř vždy našla osoba (převážně) ženského pohlaví, která nějakou tu Brichtovu nahrávku dotlačila. Jasně z nich vyplývalo, že přibývá coververzí, úměrně tomu ubývá vlastních nápadů a s postupnou ztrátou zpěvákova hlasového rozsahu i chytlavých melodií. Čistý direkt na peněženky v podobě best of alba nutno zřejmě přičíst na vrub vydávající firmě, ovšem nové ztvárnění "Dívky s perlami ve vlasech" za přispění smyčcového kvartetu jistě ne. Hodně nešťastná verze, která původnímu, skvěle uchopenému coveru z debutu nesahala ani po kotníky. Schválně, kterou z nich uslyšíte v rádiu? Můžete vzít jed, že o tu smyčcovou ani nezakopnete!

Co říci k novince? Mírné zděšení vyvolaly už proslovy páně kapelníka, že tato deska je přímo mířená na nezletilá děvčátka a ženy v domácnosti, které hudbu poslouchají u žehlení, případně jako podklad nějaké té veselé televizní taškařice latinskoamerické provenience. Pokud by vás, stejně jako moji maličkost, zajímalo proč, tak odpověď je jednoduchá - nemají přístup k počítači, čili CD si nevypalují, nýbrž kupují. Hm, jistě zajímavá a také dosti zcestná teorie. Po poslechu ovšem nutno přitakat, tak nudné, nezáživné, až vycpávkové písně jsme od Brichty skutečně ještě neslyšeli. Všechny sice pochází z domácí dílny, ale na žádného mesiáše ne a ne narazit. Snad ještě "Nekonečná" Rauera se Šafránkem, Jandova "Spravedlnost bývá slepá", Vlčova "To chce klid" nebo Machova "Rozlehlá" (i když ten pokus o rapování je hodně úsměvný) ujdou. Úvodní "Americkej bejk" disponuje docela příjemnou melodií, její problém však spočívá v tom, že téměř totožný refrén najdete i u dávného hitu "Výlet do bájí". Děs a bídu takových "Heavens door", "Sny jsou copánky pocitů" nebo "Najdi si jiný lásky" snad raději ani nerozmazávat. Texty? Poslouží pár ukázeček: „žij si, pij si čaj, mávám ti, good bye“ nebo „práce je ti odporná, a mě tak baví, když tě pomlouvám, jsi můra, v tvý hlavě prázdna fůra“ (obé v "Najdi si jiný lásky"). Nestačí? Tak co říkáte na tohle: „víš ty jsi pompézní, neříkám obézní, možná jen malinko víc rozlehlá“ či „sachr dort a Mozartovy koule a ty baštíš až máš za ušima boule, vždyť ty vitamíny z cukrárny jsou zdravý a hlad je hlad a tebe to moc baví“ v "Rozlehlé". Teď už myslím stačí bohatě, že? Opravdu, taková snůška banalit a frází se jen tak neslyší. Hospodyňky mohou jásat, že jim žádný skrytý význam neunikne. Co si ale s celým unylým americkým snem počne rocker (byť tolerantní) nechci raději domýšlet.

Závěrem mi dovolte jednu parafrázi:
„…horkej vzduch zašeptá
až v dálce odzvoní půl
že jsi největší bejk
že jsi American BULL...SHIT!“
S prominutím…