LIK - Necro
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Víte, co se změnilo v hudbě finských melodiků od posledního alba „Divinity“? Poté, co jsem si položil tuto otázku a několikrát nové album otočil, mohu s klidným svědomím říci: nic. Ostatně, co na tomto modelu hudby také měnit? A po pravdě řečeno u kapel typu ALTARIA mi takovéto ustrnutí ani nevadí. Finský melodický heavy metal v jejich pojetí je příjemným, nenáročným poslechem. Poslednímu albu jako by z ucha vypadlo, přesto se na „The Fallen Empire“ pár zajímavých momentů najde.
Jediná změna v sestavě nastala na postu kytaristy. Jani Liimatainen od skupiny odešel, aby se mohl naplno věnovat své domovské hroudě SONATA ARCTICA. Nahradil ho dosud neznámý mladík J-P Alanen (ex-CELESTY). Ten sice je průměrně zdatný hráč a svou roli obstojně zvládá, ale Jani Liimatainen měl ve hře více osobitosti. Na některá sóla si kapela pozvala Rowana Robertsona (hrál například u DIO). Nicméně změna na postu kytaristy nemá vliv na celkový hitový charakter celého alba, které otevírá pochodová skladba „Disciples“, která, jak už to u otvíráků bývá, se od zbytku materiálu liší a aspoň po rytmické stránce je tím nejlepším. Mladíci jsou s taťkou zpěvákem Taage Laihem stále zadobře, a tak je i nyní album kvalitně nazpívané. Ve druhé „Valley Of Rainbows“ už kapela naplno odstartuje své chytlavé melodie a vznosné refrény, které jsou někdy až příliš vlezlé a jejich opakované pouštění by mohlo vést ke vzniku „Lobo-syndromu“, tj. po vzoru oné komiksové postavy žít s představou zabudovaného mozkového implantátu hrajícího stále dokola jednu metalovou písničku. Naštěstí měla kapela dostatek soudnosti a album naředila říznějšími skladbami jako je „Abyss Of Twillight“. Být takových většina, bylo by to hned lepší. Jedna z mála skutečně výrazných skladeb se skrývá pod názvem „Crucifix“. Ve druhé půli alba jim však už dochází dech a kvalita alba jde postupně dolů. Hodně se opakují a kytarové motivy svou obyčejností začínají nudit. Jen mě nenapadlo pustit si album od zadu, třeba by mě pak nebavil začátek.
Ale jinak mé dojmy z „The Fallen Empire“ nejsou špatné, jde o pěknou, melodickou rockovou hudbu, která je ideální jako zvuková kulisa, jen příliš umění ani invence od kapely ALTARIA nečekejte.
Průměrný melodický heavy metal od tisíce jezer. Více snad ani není třeba dodávat, snad jedině nějaké to průměrné číslo.
5 / 10
Taage Laiho
- zpěv
J-P Alanen
- kytara
Marko Pukkila
- basa
Tony Smedjebacka
- bicí
Rowan Robertson (host)
- kytara
Henrik Klingenberg (host)
- klávesy
1. Disciples
2. Valley Of Rainbows
3. Abyss Of Twilight
4. Frozen Hearts
5. Crucifix
6. Showdown
7. The Lion
8. Outlaw Blood
9. Chosen One
10. Access Denied
11. The Dying Flame (European Bonus Track)
The Fallen Empire (2006)
Divinity (2004)
Invitation (2003)
Feed The Fire (demo) (2002)
Sleeping Visions (demo) (2001)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Metal Heaven
Stopáž: 53.54
Produkce: Jonas Kjellgren
Studio: Black Loge Studios
docela v pohodě
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
Když se čas zastaví, může to znamenat průser anebo taky velký svátek. Hádejte, který případ je toto? Muzikantská lahůdka, včetně novice Brendana Radigana za mikrofonem a osm podmanivých kousků, které ctí tradiční doom metal. Radost poslouchat a zkoumat!