Alma mater každého rozervance, který za nocí temných jako životy prokletých básníků hledí na zjizvenou tvář Měsíce, vdechuje ponurou magii tmy, slyší vzdálené vytí vlků a skřípění vampířích rakví... Jakkoli se mohla na této desce podepsat relativné nevyzrálost MOONSPELL, jakkoli můžete cítit přílišnou rozevlátost materiálu, ten úžasný pocit souznění potlačit nelze... Dodnes si fanoušci na koncertech žádají těchto eroticko-vampyrických hymnů, dodnes nenechají černé duše dopustit na kotouček, který posunul metal do končin tak exotických a vzdálených, že se až dech tají. Portugalské seskupení dokázalo vnést do zažitých formulek temnoty zcela nové prvky. Namísto splašených úprků a kytarových kvilů osedlalo Měsíční kouzlo pegasa melodiky a rafinovaných temp. Nepřehlédnutelný rukopis jižanského citu pro rytmus, pro silnou a nosnou melodii, nadefinoval pojem dark metal. Výtečný zvuk a vyrovananá produkce dává komplexním a přece nemilosrdně syrovým kompozicím křídla a schopnost zavrtat se do hloubi mozkové hmoty. MOONSPELL vedou posluchače až k pramenům své hudební duše – nepřeslechnutelný je vliv praotců evropské temné školy, českých ROOT, stejně tak o sobě dávají vědět mystičtí DEAD CAN DANCE a portugalský folklór. Zdánlivě nesourodá inspirační směsice drží pohromadě díky charismatu, jižanskému temperamentu a muzikálnosti. Na debut zaskočí nebývale vyzrálý zvuk a ucelená „samoprodukce“, která nadefinovala základní stavební kameny Měsíčního kouzla. Jak prubířské šutry to jsou, je patrné zejména na aktuální řadovce Darkness And Hope, která se místy vrací k brnkání na prvotní vlčí struny. Zkrátka debutní lexikon Portugalců jednoznačně vytvořil odrazový můstek pro jednu z nejlepších temně gotických kapel 20. a nepochybně i 21. století.

V úvodním fláku „Wolfshade“ agresivní riffování střídají klidnější mezihry, stejně jako Ribeirovo zvířecké vyřvávání jeho nádherné hymnické party, ze kterých procítěnost vyzařuje jako posvátno z potemnělých hradních komnat. Dvojkopákovou palbou podbarvený refrén patří k tomu nejkouzelnějšímu, pod co se Měsíčňané podepsali. Kypící riffové stěny Love Crimes by snad mohly být nazvány black metalovými, jenže rytmická sekce vede kompozici v rafinovaných a proměnlivých středních tempech, řev střídá vášnivý refrén, podbarvený sténáním divoženky Birgit Sacher. Fascinující opus. MOONSPELL se nenechají svazovat očekáváním a jejich krok se nezastaví ani před geniální interpretací portugalského folklóru v opusech „Lua D´Inverino“, „Trebraruna“ a „Ateigna“. Svezou se i na makabrózním kolotoči metalové gotiky v pecce „...Of Dreams and Drama (Midnight Ride)“, která dodnes elektrizuje kluby i festivaly. Moc a sílu uhrančivé rytmické sekce a precizního vokálního zaříkávačství předestře nesmrtelná nokturnálie „Vampiria“... Nad každou skladbou se vznáší prazvláštní druh extatického pohlcení hudbou, jakoby ta snad ani nebyla skládána, ale vyvolána z astrálních sfér při úplňkových meditacích. Melodie, hlasy, zvuky jiného světa. Když se éterem klene hymna hymen, hypnotická inkantace „Alma Mater“, dotýká se duše absolutna. Fascinace pouhou melodií těch slov prostopuje celou skladbou, závěrečný chorál se pozvolna rodí hluboko pod povrchem, sílí a sílí, až se konečně zhmotní v celé kráse. Dodnes nepřekonané a nepřekonatelné.

Wolfheart se stal klasikou a neignorovatelným kánonem. Každá z jeho částí snoubí velký hudební potenciál s uměním přenášet atmosféru na posluchače. Ano, snad má tento klenot až příliš široký a rozháraný záběr, ovšem uhrančivá fůze energie tajemna a erotiky, které se člověk dotýká se zvláštním chvějivým pocitem, ta scelila veškeré mezery. Teprve čas ukázal, jakou vnitřní silou disponuje Vlčí srdce.