BEHÖLDER - In the Temple of the Tyrant
Řemeslně poctivá práce, ale poněkud archaická, šablonovitá a klišovitá. Doom metal si představuji jinak, tohle je prostě jen zpomalený fajn hevík. Uvidíme, zda to nějak poroste při více posleších.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tihle chlapíci se s tím taky moc nepářou. S patřičným nasazením a vervou podaný hardcore s výraznou příměsí punku dokáže být skvělou záležitostí a hlavně funkčním životabudičem. Toto je i případ finských ENDSTAND a jejich „spálených mostů“. Jedná se o jejich druhé album pod křídly českého vydavatele Day After records. Dle posledních informací ale zároveň zřejmě též o poslední, protože skupina podepsala smlouvu s německými Lifeforce records.
O ostrosti hudebního projevu ENDSTAND jsem se na vlastní kůži přesvědčil teprve nedávno prostřednictvím jejich vystoupení s kanadskými BURIED INSIDE a kapela na mě udělala velmi dobrý dojem. Tahle pětice patří totiž k té vzácně skupině interpretů, kteří dokáží z prázdné studny nabírat plné hrsti životodárné tekutiny. Prázdnou studnou mám namysli, co se nových myšlenek týče, už značně vyčerpaný přímočarý staromilský hardcore vycházející z punkových kořenů. Životodárnou tekutinu pak představují skladby z „Burning Bridges“, které zdobí hlavně enormní hladina pozitivní energie a nasazení a nemálo skutečně povedených a oživujících nápadů. ENDSTAND přesně vědí, kdy zavelet ke strhujícímu a vysokorychlostnímu výpadu, kdy je potřeba si trošku vydechnout anebo vystřihnout nějakou tu nenápadnou a povedenou melodii. Díky tomu pak celá kolekce působí velmi kompaktním, svěžím a nenudícím dojmem. Charakterizovat bychom ji mohli jako směs velmi agresivních a přímočarých vypalovaček, které však dokáží nabídnout více než jen pouhou sázku na jistotu v podobě muziky pro rozdováděné fanoušky. Síla hudby ENDSTAND se samozřejmě naplno projevuje na koncertním pódiu, ale ani poslech studiové nahrávky nevyznívá v žádném případě do ztracena. Vše pak zastřešuje výborná produkce s patřičně brutálním zvukem kytar a do kytarové hradby citlivě vtěsnaným hlasem řvouna Jaaneho.
Už celkem chápu, proč jsou tihle Finové tak vyhledávanou koncertní atrakcí a v našich krajích tolik oblíbenou kapelou. Ve své tvorbě totiž umně spojují staré s novým, kde si pod pojmem staré lze představit léty prověřené a stále oblíbené hudební postupy v kombinaci s novým – moderním zvukovým kabátkem, a to vše krásně sladěno v režii vlastních nápadů a přístupu. Tak tohle určitě ANO!
CD k recenzi poskytli Day After records
Nefalšovaný dřevní hardcore v podání ENDSTAND působí velmi svěžím a pozitivním dojmem. Správně nakopávající muzika!
8 / 10
1. Never Good Enough
2. Still The Same
3. Remind Me
4. Bridges Burned
5. Who Do You Die For?
6. Run Like Hell
7. Without Wings
8. Nothing Gold Can Stay
9. Soul Too Cold
10. Better Let Go
Burning Bridges (2004)
Hit And Run (12"/MCD) (2003)
Never Fall Into Silence (2002)
Split MCD With Kafka (2002)
Fire Inside (10"/CD) (2001)
Picture Disc (7") (2000)
To Whom It May Concern... (1999)
Split MCD With Aurinkokerho (1999)
S/T (MCD) (1998)
Split 7" With Outlast (1997)
Tolerance (7") (1997)
Fear Of Future (demo) (1996)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Day After Records
Stopáž: 31:30
Produkce: Anssi Kippo & ENDSTAND
Studio: Astia Studio
Musim říct,že na Never Fall Into Silence to nemá,ale rozhodně velmi povedená deska...ani na chviličku nezanudí a výborně se poslouchá...
Řemeslně poctivá práce, ale poněkud archaická, šablonovitá a klišovitá. Doom metal si představuji jinak, tohle je prostě jen zpomalený fajn hevík. Uvidíme, zda to nějak poroste při více posleších.
Nové album náladového buldozeru ze Seattlu je trochu uhlazenější než předchůdce z roku 2019, ale to neznamená, že by skupina rezignovala na ohlodané hutné riffy na pomezí doom metalu a stoneru. Jen je trochu přístupnější, víc hitové a víc rock´n´roll.
Ak aj neexistuje žáner "kaviarenský death metal", FRACTAL UNIVERSE ho práve vymysleli. Ešte aj ten growl je tu taký, aby nerušil pri sŕkaní dobrej filtrovanej kávy. Pozoruhodná, technicky prepracovaná nahrávka. A ten saxofón!
V zásadě nahrávka, se kterou nemám problém, ale ke které se asi nebudu moc vracet. Stylově ukotvená někde na přelomu 80. a 90. let, s modernějším zvukem. S přehledem naservírovaná stará škola thrash/death metalu valícího většinou ve středních tempech.
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!