Norské RAM-ZET není patrně třeba nijak obšírně představovat. Již několik let patří mezi poměrně početnou skupinu progresivněji laděných a po bližším seznámení zdaleka neortodoxních metalových těles, které vzešly z tamní na originální a neotřelé hudební projekty poměrně bohaté scény. 

Již na debutní nahrávce „Pure Therapy“ přišli RAM-ZET s jasnou a osobitou hudební vizí, která je po zvukové, kompoziční i instrumentální stránce dokázala jednoznačně identifikovat. Aktuální album „Intra“ v mnoha směrech pokračuje v již dříve vytyčené a často značně eklektické hudební i tematické linii, kterou dále rozvíjí a kultivuje.  RAM-ZET ve své hudbě i nadále fúzují jednotlivé striktně metalové a nemetalové přístupy, nicméně tak tentokráte činí poněkud jinou formou, která dává jednotlivým skladbám mnohem výraznější punc sevřenosti a koherence a současně přímočarosti v protikladu k hudební rozevlátosti a vzdušnosti nahrávek minulých. „Intra“ je v dosavadní diskografii kapely patrně nejtvrdší,  kytarově nejvíce orientovanou a rytmicky také nejdynamičtější nahrávkou, která i nadále staví na již ne tak zřejmých polyrytmických celcích, ale především poměrně vynalézavým způsobem inkorporuje ostré thrashové riffy s častými doteky death a black metlaových prvků, jenž vtiskávají celé nahrávce velmi živelný tvar (např. „Final Thrill“ či pro kapelu velmi typický „kvapík“ „Left Behind As Pieces“). V tomto smyslu posunují RAM-ZET svou tvorbu opět do trochu jiné roviny, aniž by postrádali svůj tradiční a velmi jasně identifikovatelný výraz.

Ačkoliv se aktuální projev kapely vyznačuje výraznější přímočarostí s jasným tahem na branku, nerezignuje na kompoziční nelinearitu a bohatost dílčích hudebních motivů. S těmi pracuje především v rovině kytar, které nyní dostaly mnohem průraznější zvuk. Znatelně menšího prostoru se tak dostává charakteristickým atmosférickým celkům a předělům, přecházejícím od chladně industriálních a ambientních pasáží, upozaděných elektronických smyček až po progresivně rockovou hravost, kteréžto atributy vždy jednoznačně vystupovaly z charakteristicky těkavého a nervózního projevu kapely. A právě všechny výše jmenované prvky,  které ve značné míře doposud ohraničovaly typické žánrové rozpětí a vytvářely dojem rozevlátosti a takřka domněle neřízeného chaosu, jsou nyní upozaděny. Kontrastní plochy tak dotváří především vkusně využité housle s již dobře známými svíravými melodiemi, několika skladbami prostupující akustické pasáže („Peace“, „And Innocence") či opět výtečný hlas vokalistky Sfinx. Nicméně ani nyní se RAM-ZET nebojí pracovat s žánrovými předěly;  přechody k black metalovým prvkům včetně Sethova typického havraního vokálu či ozvláštnění i nadále chladné atmosféry vkusně naznačenou pompou gotického metalu jsou takřka neznatelně integrovány do celkové struktury skladeb. Ze soudržného celku pak svou jinakostí výrazněji vystupuje pouze atypická „Closing a Memory“, která opět ve větší míře odkrývá onu eklektickou a příjemně experimentální tvář RAM-ZET.

RAM-ZET i nadále pokračují ve své „klaustrofobické pouti“, která tentokráte od kontrastičnosti a žánrové rozevlátosti alb minulých, především však „Escape“, směřuje k výraznější kompoziční i instrumentální soudržnosti materiálu, aniž by jakkoliv popírala typický přednes kapely. Nejen v rámci diskografie, ale i scény jako takové se opět jedná o povedené dílo, které svou osobitostí, výborně napsanými skladbami a muzikantským umem směle vyčnívá vysoko nad rámec standardní produkce. Čili – RAM-ZET potřetí, opět malinko jinak a opět výborně.