ZU - Ferrum Sidereum
Osmdesátiminutový kolos, na němž se Italové vracejí ke své zemitější, temnější a hutnější podobě. Jejich osobitá, místy až rituální směs progresivních postupů a noiserocku z desky dělá jedno z nejvýraznějších alb tohoto měsíce.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Súdiac podľa obalu by človek povedal, že „bábiky z Drážďan“ sú ďalšou z obludne klišéovitých gotických partičiek. Chyba lávky; duo Amanda Palmer (piano, spev) a Brian Viglione (bicie) síce na goticko/punkovom image sčasti stavia, našťastie hudobná zložka je o inom. „Gotická Tori Amos“ je prvá škatuľka, ktorá mi napadla: Amanda rozpráva (či skôr hrá) v ich-forme viac či menej intímne príbehy nie tak úplne psychicky normálneho dievčaťa a jej hra na klavír sa funkčne stará o ich dramatizáciu. Vrcholmi sú jednoznačne punkovo hitová „Girl Anachronism“, zlovestná, skvele gradovaná „Missed Me“ či naivná mechanická lovestory „Coin-Operated Boy“ či uvoľnená pieseň k letnej ceste po okreskách, „Jeep Song“.
THE DRESDEN DOLLS majú blízko k barovým kapelám z prvej polovice minulého storočia, zámerne sa štylizujú do mierne gýčovej polohy, afektovane preháňajú. Je však zreteľné, že ide o maškarádu, v ktorej má všetko svoje miesto: jednoduchá (ale funkčná) inštrumentácia, cirkusové make-upy, pruhované ponožky i zvukové hračičky, ktoré nútia držať uši v strehu. Zvuková kvalita dosky je špičková. Stopercentne čistý zvuk (nevyhnutný pre dobrý dojem z hry na piano), šikovná práca s hlasitosťou či dynamikou. Na strane negatív je prehľadnosť skladieb a ich kolísavá kvalita v spojení s prílišnou dĺžkou (zhodou okolností podobný problém, ako na novších albumoch už spomínanej Tori Amos). Kým prvý posluch je dobrodružstvom a baví prakticky bez výhrady, opakované sa stávajú čím ďalej tým viac fádnou jazdou a čakaním na tých zopár skladieb, ktoré vydržia baviť dlhšie. „Divadelnosť“ piesní spôsobuje, že je vcelku jednoduché zapamätať si ich štruktúru. Prekvapení je tak s každým ďalším vypočutím takmer hodinu trvajúceho CD menej a menej...
Napriek tomu sú THE DRESDEN DOLLS originálnym zjavením, živým, živelným a autentickým. „Brechtovský punkový kabaret“, ako sa sami označujú, je vcelku výstižnou nálepkou ich tvorby. Zábavná doska, na ktorú treba mať náladu. Každopádne však dostatočne svojská a čerstvá. Tak si vyberte.
Foto: Lisa Lunskaya Gordon, Tami Thomas
Zábavná doska, na ktorú treba mať náladu.
7 / 10
Amanda Palmer
- piano, hračkárske piano, spev
Brian Viglione
- bicie, perkusie
hostia:
Martin Bisi
- memoryman
Sasha Forte
- husle, viola
Ad Frank
- el. gitara, sprievodný vokál
Shawn Setaro
- basgitara, ak. gitara
Jonah Sacks
- violončelo
1. Good Day
2. Girl Anachronism
3. Missed Me
4. Half Jack
5. 672
6. Coin-Operated Boy
7. Gravity
8. Bad Habit
9. The Perfect Fit
10. The Jeep Song
11. Slide
12. Truce
13. CD-Extra: video "Girl Anachronism"
Vydáno: 2005
Vydavatel: Roadrunner / Universal
Stopáž: 56:55
Produkce: Martin Bisi & THE DRESDEN DOLLS
Studio: B.C. Studio, Brooklyn, NY
výborný zpěv+originální pojetí punku+xy+8b=deska,kterou moc lidí doma asi mít nebude,ale o to víc nás může hřát............
Osmdesátiminutový kolos, na němž se Italové vracejí ke své zemitější, temnější a hutnější podobě. Jejich osobitá, místy až rituální směs progresivních postupů a noiserocku z desky dělá jedno z nejvýraznějších alb tohoto měsíce.
Závan starých dřevních časů. Doom a heroický heavík pod jednou střechou. Hektické i epické. A samozřejmě i dost patetické, ale nějakým záhadným způsobem mě to baví. Fanoušci fantasy a CRUEL BARBARIAN, ať si přidají bod nebo dva.
Náplast na všechny uniformní kapely a genericky znějící produkce. Homogenní slepenec noise, math rocku, free jazzu, metalu, industrialu, ambientu a elektroniky v terapeuticky znějícím podání a nápadně „toolovském“ kabátu. Pohlcující a transformativní.
Druhá ukážka z pripravovaného albumu ukazuje dozrievanie od uctievania TOOL smerom k osobitejšej produkcii (inšpirácie sú aj naďalej priznané) a konečne aj sebavedomejšiemu vokálu. Zvedavosť a očakávania rastú.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) se svou novou skupinou hrne celkem melodickou metalcore polohu. Ale úplně krotké to naštěstí není. Debut "The Light Age" mi nesedl, tohle EP už mi díky své energii vyhovuje více.
Stylově surový death těchto Britů nese depresivní dystopickou tematiku posledního města na Zemi. Hudba je to tedy ponurá a "zkažená" silnými vlivy deathcoru, současně brutálně nemilosrdná.
Nový rok se zvolna rozjíždí, je tedy na čase protáhnout artritické oudy. A tihle Holanďané k tomu nabízí znamenitou příležitost. Necelá půlhodina ryzího meloblacku, který je dostatečně řízný, chytlavý i atmo, ozdobený raně borknagarovským nádechem.





