Pokud jste o MOSTLY AUTUMN dosud neslyšeli, nenechte se mýlit jejich gotickým klišé zavánějícím názvem. I já se musím přiznat, že mi tato kapela dosud unikala. Vlastně jsem na jejich stránky zavítal až poté, co jsem na jméno jejich zpěvačky Heather Findlay narazil na posledním počinu AYREON, „The Human Equation“. A že si mistr Lucassen nevybírá špatné hosty je již známo. To však byla pouze cesta k MOSTLY AUTUMN, poznání jejich tvorby bylo příjemné překvapení.

Tato zajímavá skupina se zrodila v Anglii z iniciativy kytaristy Bryana Joshe, který je i hlavní tvůrčí postavou. Abych nechodil okolo horké kaše, z jeho hudby je přímo cítit láska k hudbě PINK FLOYD. MOSTLY AUTUMN jsou klasickou rockovou kapelou se silnou emocionální složkou a s velmi vkusným nádechem podzimní atmosféry. Chvílemi je to táhne progresivním směrem, chvílemi sklouznou do folkových motivů (ostatně mají za sebou i turné s BLACKMORE´S NIGHT). Střídají akustický i zkreslený zvuk kytar se silnou podporou klavíru (některá kombinované sóla elektrika/klavír jsou kouzelná), ale využívají i dalšího širokého spektra nástrojů, fléten, tamburín a dalších. Příjemné je, že jejich hudba působí velmi střídmě a i přes větší počet sólových nástrojů nikdy nemá tendenci být přeplácanou nebo překombinovanou. Začátek alba se nese převážně ve svižném tempu, svižném na poměry těchto Angličanů. Prvním ze šperků „Storms Over Still Water“ najdeme ve třetí skladbě, „Ghosts in Dreamland“, kde posluchač získává dojem, že rytmus udávajícím nástrojem je klavír. Ten se ale „přepne“ do až lucassenovských kláves a mění celkovou barvu hudby, přirozeně a uvolněně. Nevím zda to vůbec dává smysl, ale z melancholického nádechu písní MOSTLY AUTUMN jakoby sálala pozitivní energie. „Heart Life“ je první „baladickou“ skladbou, ale opět je hudba plynulou melodickou říčkou a především emocionální nádech je zcela nenucený. To považuji za hlavní klad MOSTLY AUTUMN.

V „Black Rain“ najdeme hlavní (a bohužel jediný) hit alba. Nejsilnější hudební zážitek se skrývá v „Candle To The Sky“, sice je zde inspirace zmíněnými růžovými velikány znát asi nejvíce z celé desky, ale zato si z nich vzali to nejlepší, barevnou hudbu plnou emocí, nicméně nádherná sóla na flétnu a zajímavé instrumentální nápady i působivý refrén je jejich. Neméně zajímavou krásu smutné melodie nás MOSTLY AUTUMN nechají ochutnat v následující, velmi pomalé písni „Carpe Diem“, dalo by se říci duetem pro klavír a ženský zpěv, posléze i se sólovou kytarou. A v podobně melancholickém duchu pokračuje i titulní „Storms Over Still Water“ a příjemné akustické zakončení, „Tomorrow“.

Pochopitelně i u MOSTLY AUTUMN najdeme určitá negativa, jako například občasné opakování se akustických motivů, někdy až přílišná rozvláčnost a malá chytlavost refrénů, ale klady tentokrát výrazně převyšují. MOSTLY AUTUMN bych doporučil především všem „podzimním“ kapelám, které svůj pochmurný nádech vytváří v křeči a utápí se v přeplácanosti.