PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čas už mě dávno naučil nikdy se netěšit na nahrávky svých zásadních oblíbenců. Historie mě v tomto ohledu donutila spolknout již celou řadu poměrně hořkých pilulek, přehnaná očekávání často zůstávala nenaplněna a počáteční radost se mnohdy měnila v konečné zklamání. Ani četné vzkazky na internetu proklamující návrat NAGLFAR k jejich prvotině mi nedokázaly výrazněji zamotat hlavu. Přesto jsem byl naladěn velmi pozitivně, vždyť "Vittra" (1995) je debutové album jako víno a v kontextu švédského black/death metalu představuje i po deseti letech jeden z jeho naprostých vrcholů.
Za oněch deset let se mýtický koráb z nehtů mrtvých objevil v přístavu pouze dvakrát. Z jeho útrob byla ale pokaždé vynesena velice zajímavá kořist - v 98. to byla brutální blacková bruska "Diabolical" a o celých pět let později zase o trochu více melodičtější manifest "Sheol". Lákavý náklad byl vždy během několika málo okamžiků rozebrán, tučné měšce kupujících vyprázdněny a veškerá poptávka po kvalitním zboží zase na čas plně uspokojena. Není se však čeho bát, za pět let budou měšce znovu nabité k prasknutí a nábřeží plná koupěchtivých zvědavců. Jenže ona se sivá silueta přízračné lodi zjevila až nečekaně brzy, po dvou letech. Molo zeje prázdnotou, kupci mění své těžce vydřené zlaťáky za přízeň lehkých žen nebo raději vysedávají v přístavních krčmách hledíce tupě na dno prázdných sklenic... nikdo z nich příjezd vzácných hostů neočekával.
My se však nezachováme jako hýřivá sebranka, s radostí opustíme klíny vilných dívek a sejdeme se podívat dolů do přístavu, jaký že náklad nám to tentokrát NAGLFAR přivezl. Po detailním prozkoumání skladiště s úlevou zjišťuji, že náš koráb skutečně nabral kurs ke své kultovní prvotině. K břehům debutového klenotu "Vittra" sice ještě několik mil chybí, leč hymny jako je úvodní "The Swarm Of Plagues" nebo "And The World Shall Be Your Grave" jeho kvality nebezpečně atakují. Jediným negativním slovem které mě ve spojení s "Pariah" nejčastěji napadá, je ukvapenost. Ano, NAGLFAR nedávno přešli pod křídla větší firmy (Century Media Records), čili bylo záhodno co nejdříve se uvést nějakým tím novým materiálem. Nepřísluší mi spekulovat, zda se tak stalo spíše pod tlakem vydávajícího labelu, nebo sama kapela chtěla zlomit prokletí a konečně vydat novou nahrávku ve "standardním" intervalu (za poměrně velké pauzy mezi řadovkami švédů většinou mohla špatná práce firem). Každopádně musím poznamenat, že rok času zrání by "Pariah" rozhodně neuškodil, ba naopak, možná by v konečném výsledku přinesl album, které by za dalších deset let znamenalo to, co dnes znamená "Vittra". Díky oné uspěchanosti tak najdeme v nákladovém prostoru naší ponuré bárky i několik naprosto průměrných kousků, které poněkud kazí výsledný dojem (jmenujme třeba "Spoken Words Of Venom"). Naopak velmi pozitivně hodnotím vskutku mrazivý sound z tradičního útočiště Ballerina Studios i "nenávistnější" projev nového frontmana Kristoffera W. Oliviuse, jemuž uvolnil svůj post zakládající člen Jens Rydén (přednost před syčením do mikrofonu dostalo dokončení studia grafiky).
Závěrem konstatujme, že návrat NAGLFAR do melodičtějších vod byl korunován úspěchem, není to sice úspěch absolutní, ale na udržení pozice jednoho z top stylových leaderů švédského black/deathu stačí bohatě. Velice příjemná a velmi poslouchatelná deska, pakliže kvartet do příště nic neošidí a zainvestuje všechen svůj potenciál, mohou se otřást v základech i kvality bájného počinu "Vittra". Hodně štěstí a síly v pažích na další plavbě!
Návrat NAGLFAR do melodičtějších vod byl korunován úspěchem, není to sice úspěch absolutní, ale na udržení pozice jednoho z top stylových leaderů švédského black/deathu stačí bohatě. Velice příjemná a velmi poslouchatelná deska, pakliže kvartet do příště nic neošidí a zainvestuje všechen svůj potenciál, mohou se otřást v základech i kvality bájného počinu "Vittra".
7,5 / 10
Kristoffer W. Olivius
- baskytara & vokál
Andreas Nilsson
- kytara
Marcus V. Norman
- kytara
Mattias Grahn
- bicí
1. Proclamation
2. A Swarm Of Plagues
3. Spoken Words Of Venom
4. The Murder Manifesto
5. Revelations Carved In Flesh
6. None Shall Be Spared
7. And The World Shall Be Your Grave
8. The Perpetual Horrors
9. Carnal Scorn & Spiritual Malice
Cerecloth (2020)
Principum (compilation) (2018)
Téras (2012)
Harvest (2007)
Pariah (2005)
Sheol (2003)
Ex Inferis (MCD) (2002)
Diabolical (1998)
When Autumn Storms Come (7'' picture EP) (1998)
Maiden Slaughter (promo) (1996)
Vittra (1995)
We Are Naglfar - Fuck You! (promo) (1995)
Stellae Trajectico (demo) (1994)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 39:05
Produkce: Marcus Norman and Nils Johansson
Studio: Ballerina Studios (Umea, Sweden)
Black metal, mozna nic novyho na svete, ale hlavni devizou tohoto alba je celkova atmosfera, ktera je uzasna.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.