Jména Günther Theys a Jan „Örrki“ Yrlund jsou do metalových análů nesmazatelně vryta pod hlavičkou středověkých černokněžníků ANCIENT RITES, s nimiž se i v roce minulém postarali o pěkný povyk svým doposud nejvyzrálejším počinem Dim Carcosa. Ovšem záběr dvou druhů ve zbrani zdaleka nekončí u brilantního melodického černého kovu. Stále více se jejich zájem koncentruje ke gothic rocku s lehkým středověkým nádechem. A protože muzicírování tohoto střihu by značka ANCIENT RITES sotva strávila, založili Günther se Sothirisem (maník ze SEPTIC FLESH) projekt DANSE MACABRE. Finský démon Yrlund se nalodil záhy, přičemž dnes tvoří s Theysem páteř kapely...

DANSE MACABRE alébrž tanec smrti jest velmi hluboko sahajícím středověkým fenoménem nejen uměleckým, dotýká se tak řečeno samotné esence uvažování a „bytování“ tehdejší evropské společnosti. Kdo by ale čekal pod touto hudební značkou produkci světských i duchovních tradicionálů, dost by se zklamal. Snad premiérový počin „Totentanz“ ještě vykazoval částečné ovlivnění středověkou muzikou, ovšem novinka se nese v duchu silně kytarového gothic metalu, doplněného o mnoho libých klávesových etud. Základem je ovšem tradičně nazvučená Yrlundova kytara (pogotičtěná působením u Wolffových smutných pierotů LACRIMOSA), která narozdíl od blackových berserků produkuje špičkové melodické riffování, leckdy připomínající syrové SISTERS OF MERCY. Silná přítomnost klavíru a éterických samplů zase evokuje PARADISE LOST z období proklínaného alba „One Second“, ovšem DANSE MACABRE mistrovsky balancují na hraně vkusu a decentnosti. K výtečným melodiím dokáží přidat i solidně zmáknuté vokální linky, které Günther táhne spíše pěknou barvou hlasu, než čert ví jakou ekvilibristikou. Je znát, že mu teatralita starosti nedělá, ale žádné velké pěvecké exhibice po něm chtít nemůžeme.

Strojovost a přísné frázování, spojené s moderními těkavými samply a strohými kytarovými laufy – toť tvář moderní gotiky. A DANCE MACABRE obstojí i zde na jedničku. Módní němčina věnčí machinální počin „Trojan Horse“ a v podobně řízně kytarovém špiritu ubíhá i „Oblivion“. Mně osobně lépe sedí hutnější, doomem ojíněné záseky jako „Thick As Thieves“ s nevyzpytatelně se střídající instrumenty, či skočná pecka Danse Macabre s táhlým ženským vytím v extaticky chřestícím refrénu. Odeur středověkého muzicírování poznamenal zejména osmý kousek „South Of Eden“, ovšem je to takové lehce povrchní, efektní, leč zdaleka ne odsouzeníhodné...

Není toho mnoho, co Evě vytýkat – prezentuje pěkně rozmáchlou paletku gothic rockových / metalových nálad, vkusně zjemňovanou ženským vokálem a romantickými klavírky. Díky brutálnějšímu naturelu obou hlavních aktérů se však nevytrácí ostrý kovový dráp. Tentokrát ovšem neklouže po mečích a přilbicích, nýbrž po hedvábí. Není to špatné, snad jen studio Soundlab tlačí zvuk DANSE MACABRE až podezřele blízko k ANCIENT RITES. Ale to je marginální dloubnutí... Celkově jsem příjemně rozněžněn a laskán hříšnou Evu po vodopádech medových kadeří uznalou osmičkou...