Na podzim roku 2001 se na své první zkoušce sešla čtveřice zkušených hudebníků, kteří svými předchozími hudebními zkušenostmi pokrývají široké pole od death metalových rumišť až po progresivní scenérie. Vznikli RIVERSIDE. V březnu 2003 vydávají promo nahrávku a ještě v témže roce studiovku „Out Of Myself“. Jak už to ale na východě chodí, do „západní civilizace“ se nahrávka dostává po strastiplné pouti až o rok později. A to navzdory faktu, že prezentují mnohem zajímavější hudební variantu prog rocku, než jakou chrlí tuny zasloužilých důchodců a muzicírujících kopíráků, kterých je plný hudební trh. Překvapuje to ještě někoho?

Nemá cenu se tu zabývat nějakým lopotným vymezování prog rocku jako žánru, který sice poslouží jako použitelná škatulka pro tvorbu Poláků, ale vlastně nic zásadního o jejich debutu neříká. Vystačím si s tím, že hudební pojetí RIVERSIDE je do jisté míry příbuzné s produkcí jejich zralejších krajanů SATELLITE. Rozvolněné kompozice bazírující na výtečné instrumentální úrovni všech zúčastněných, ale nikterak nevyzdvihující složitost provedení na úkor emocí. Ba naopak. Jsou to emoce, které ženou hudbu a spojují leckdy trochu rozpačité kompoziční postupy.

Podobně jako SATELLITE i RIVERSIDE laborují s technickým problémem v podobě zvuku. Zatímco ale první jmenovaní vyřešili omezení ku prospěchu věci, zvuk a produkce „Out Of Myself“ je největším karbunklem na jinak spanilé tváři. Nevadí mi znatelně méně kvalitní sejmutí zvuku, problémem však je, že mu chybí jakákoli přirozenost a ucelenost, která se shrnuje pod paušální termín „sound“ nahrávky. Debut zní až příliš rozklíženě a vzhledem k nadužití kytarových efektů velice vyumělkovaně a nepřesvědčivě. Tento fakt bohužel sráží dojem i z těch nejpovedenějších pasáží, na druhou stranu ponechává naději pro další alba... Uvidíme, uslyšíme.

Co se hudby samotné týče... je velmi dobrá, místy vskutku výtečná, místy poněkud nepřesvědčivá, příčemž pozitivní dojem výrazně převažuje. Výrazově se Poláci drží zejména v oblasti prog rockových postupů, ale nezřídka sáhnou do klobouku pro obšírné a táhlé plochy, které evokují ANATHEMU v období „Eternity“ (včetně obliby RIVERSIDE v samplových kolážích). Na albu se prolínají velice příjemná melodická sóla kytar, panoramatizující klávesový podklad a zřejmě nejprogresivnější element v podobě basové linky... Semo tamo dravěji zavrčí kytary v metalovém riffu. Hlavní devizou kapely je ale výtečný vokální aparát Mariusze Dudy, který svojí křehkou barvou hlasu připomene Chrise Martina z COLDPLAY, ale narozdíl od jeho zženštilých manýr se nebojí vyrazit na šturm death metalovým chrapotem. Jeho jistý a vybroušený projev dodává hudbě ten správný melancholický nádech a energii, když je toho nejvíce zapotřebí.

I am your fear, hope
I am your grief, joy
I am your deed, word
I am your hate, love
I know... I can... Wanna stay...

„Out Of Myself“ obsahuje širokou kvalitativní paletu kompozic. Od vyloženě rozpačité progové instrumentálky „Reality Dream“, přes příjemnou, ale trochu samoúčelnou baladu „I Believe“, až k takřka poprockové nádheře „In Two Minds“ a k minimalisticky znějící „OK“ s patrným vlivem britské rockové školy. Největší přesvědčivosti dosahují RIVERSIDE tam, kde se násilně netlačí do jasné žánrovosti, nesnaží se znít ani něžně, ani progresivně, ale právě tam, kde zní jejich hudba přirozeně a emoce z ní vydechují jakoby samy. V těchto polohách („In Two Minds“, „Reality Dream II“, „The Curtain Falls“ a mnoho pasáží v ostatních skladbách) zní hudba Poláků dostatečně svojsky a dává tušit, že až kapela ve tmách nahmatá svojí tvář a svůj zvuk, bude patřit k ozdobám scény. Věřím, že ten okamžik se blíží s druhým albem, které by mělo být hotové letos. Věřím a těším se. Navzdory všem negativům je „Out Of myself“ jedním z objevů minulého roku.