Hej, fandové bombastického speed metalu, šturmujte, chopte se legendami opředených mečů, odějte se v zářivou zbraň a vpřed, jen vpřed, SVOBODA VOLÁ!!!

Freedom Call jsou jedni z těch, kteří bez oklik dokazují, že tenhle žánr má světu stále co nabídnout. Už první album Stairway To Fairyland si velmi nezakrytě nárokovalo trůn v samotném Elysiu rychlých nožiček a vzletných refrénů. Pohříchu, nedostalo se mu sluchu a ovací, jaké si plným právem zasloužilo. Pevně doufám, že Crystal Empire nepřeslechne žádné z ocelových srdcí, ve kterém planou nadzemským jasem zástavy nesmírných říší fantazie a smělé skutky hrdinů.

Je to vážně řev, dámy a pánové, jaký jen Freedom Call dovedou - hudební obsah zprvu dosti silně koketuje s Gamma Ray (aby také ne, když bicí soupravu náramně obhospodařuje Dan Zimmermann, sám gamma ozářen), aby se následovně bezstarostně vypravili do dimenzí, které mají probádané jen oni sami. Samozřejmě, základem zůstávají dobře známé kytarové trylky a škyty, ale mágové z Freedom Call mají co nabídnout... Jejich největší síla tkví v úžasně zvládnutém patosu a tunové vrstvy orchestrální pompy. Schopnost roubovat typické speedové rychlovky s bombastickou přízdobou sborů a klávesových orgií je téhle bandě vlastní, navíc dokáží jak metalovou, tak orchestrální složku rozkreslit do tak lahůdkových detailů, že slovo nuda nepřichází ani v úvahu.

Kytary se nezřídka ze speedových duetů vypraví na dobrodružnou pouť do nehostinných pralesů power metalové říznosti a ostrosti. Jejich úloha je narozdíl od Gamma Ray spíše mravenčí (však zde také nemáme virtuóza Hansenovy ráže), ale právě to nutí posluchače odkrývat skryté taje Crystal Empire s mnohem větší důsledností. Pohodová solíčka a lehkovážné fanfarónské vyhrávky mě zatraceně berou za srdce, stejně jako ty nabroušenější a řezavější riffy. Mnohost a barevnost - deviza, bez kterého se žádné speedové album neobejde...

Po stránce pompy a patosu nemám co dodat - musíte to slyšet. Taková hymničnost, vznosnost a metalová krasomluva se nepotkává každý den. Kompozice se mnohdy ani neobtěžují sejít ze vznešeného piedestalu sborů a orchestrálních bouří a po vzoru Manowar burácejí až do poslední vteřiny. Nebo naopak vystrčí svoji monumentalitu na odiv jen na krátkou chvíli, ale o to víc je posluchač její intenzitou stržen do metalového víru. V hudbě Freedom Call má všechno svoje pevné místo a svůj úkol, každý akord, každý zvuk, každý hlas. Skladby se úchvatně splétají, pozvedají mysl posluchače do výše, dostávají kovovou duši do pořádného varu, či bojovné melancholie.

Freedom Call dávají jasně najevo, že patří k nejlepším, a že časy, kdy pompézně a pateticky patřilo výhradně k Rhapsody, jsou nadobro pryč. V porovnání s Dawn Of Victory totiž Crystal Empire vítězí na celé čáře... Tak na co ještě čekáte, bláhoví? Následujte Volání Svobody až do končin, kde platí jen jeden zákon - zákon meče a cti.