JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Taliansko; zem slnka, vína, špagiet, pizze a... v poslednej dobe aj stále rastúcej vlny metalových spolkov. Debut pätice talianov SHINING FURY "Last Sunrise" je ďalším príspevkom do klenotnice tamojšieho metalu.
Privrime teda oči pred posledným slnka západom a započúvajme sa do ľúbivých kantilén.
A to, že s nejedná a o debut nejakých holobriadkov dokazuje pohľad pod pokrievku uplynulej kariéry jednotlivých členov:
Kapelu založil v roku 2001 bubeník Ross Lukather, m. i. DEATH SS ("Heavy Demons", "Do What Thou Wilt"), LABYRINTH (turné k "Return To Heaven Denied") a ATHENA ("Twilight Of Days") so zámerom produkovať rýchle melodické songy. Z lokálnych zoskupení (NIGHTMARISH, STRANGE ILLUSION - IRON MAIDEN cover band) boli dotiahnutí gitarista Tommy Pellegrini a basák Alessandro Cola (m. i. aj debut MANDRAGORA SCREAM). Talentovaný spevák so skutočne širokým hlasovým záberom (napr. piata skladba „Sleeping Coma“) Francesco Neretti (PROFONDO PORPORA - DEEP PURPLE cover band a ATHENA ("Twilight of Days") bol vynikajúca voľba. Vplyv Michaela Schenkera alebo Randyho Rhoadsa, veľkých vzorov gitaristu Francesco Cheliniho, posledného do pätice, cítiť najmä v sólach a niektorých harmóniách. Do procesu nahrávania sa v štúdiu zapojil aj priateľ kapely Oleg Smirnoffa (ELDRITCH, DEATH SS, VISION DIVINE) za asistencie ďalších zvučných mien zo spriatelených kapiel (viď nižšie).
Po mierne naivno-infantilnom intre v podobe detskej riekanky to pekne v taliansko-germánskom duchu nakopne plynúca „Broken Hopes“, podobnou EDGUY atmosférou dýchajú aj „Last Sunrise“, či „Speed Of Life“. Ak som oného času spomínal, že najrýchlejšia speed metalová kapela sveta je DRAGONFORCE (mimochodom vystúpia 20.11.2004 v Martine), tak skladby ako „060501“ či „Sleeping Coma“ by mohli jej materiálu, čo sa rýchlosti týka, smelo konkurovať. Obzvlášť úvod prvej spomenutej asi aj mierne predbehnúť. Celkovo sa dá povedať, že polovica albumu sa nesie v osvedčenom speed tempe, na ktoré sme v týchto zemepisných šírkach zvyknutí. Prináša len pramálo svojského a osobitého. Dokonca taká „Net Love“ ako keby LABYRINTHU z gitár vypadla.
Produkcia je nahodená do moderného zvukového hávu (možno by nezaškodilo celej nahrávke trochu viac basov). Neubránime sa dnes už tradičnému súboju gitara verzus keyboard v sólach, čo len demonštruje zručnosť jednotlivých hráčov.
Mierne tempovo-štýlové trasenie zaznie v siedmej „Memories“. Po zbytočnom úvode, kde na ploche približne dvoch minút prebehne hádka párika adolescentov, ktorí si všetko krásne vyrozprávajú aj s patričnými vulgarizmamy, prejde skladba do príjemne baladizujúcej roviny s nenásilným samplom v pozadí a vkusne (v duchu „Another Day“ od DREAM THEATER) zakomponovaným saxofónom. V rámci štýlu, ktorý z väčšej časti SHINING FURY na debute razí, znie aj taká „Declaration Of A Cheat“ dosť progresívne, už len tým, že nie je dodržaný štandartný postup: sloha-bridge-refrén. Zároveň tu vokalista Francesco predvádza zaujímavú prácu s hlasom; striedanie čistých pasáží s až growlingovými hĺbkami.
Záver patrí veľmi podarenej coververzii TOTO, „Rosanna“, upravenej k obrazu svojmu.
Keby toto album prišlo napríklad rok po vydaní veľmi podareného CD LABYRINTH "Return To Heaven Denied", určite by ma to potešilo. Dnes je to tak maximálne milé dielko pätice šikovných, speedom ovplyvnených maníkov. Po každej stránke je to vyzretý debut, ktorý si aj v dnešnej dobe nájde svojich poslucháčov.
Keby toto album prišlo napr. rok po vydaní veľmi podareného LABYRINTH "Return To Heaven Denied", určite by ma to potešilo. Dnes je to tak maximálne milé dielko pätice šikovných speedom ovplyvnených maníkov. Po každej stránke je to vyzretý debut, ktorý si aj v dnešnej dobe nájde svojich poslucháčov.
7 / 10
Francesco Heretti
- spev
Ross Lukather
- bicie
Alessandro Cola
- basgitara
Francesco Chelini
- gitara
Tommy Pelegrini
- gitara
Oleg Smirnoff
- klávesy
hostia:
Robert Lukather
- saxofón
Martin Kyhn
- druhá basgitara
Terence Holler
- vokály
Morby
- vokály
1. Intro
2. Broken Hopes
3. 060501
4. Sleeping Coma
5. Snake's Game
6. Last Sunrise
7. Memories
8. Speed Of Light
9. Declaration Of A Cheat
10. Net Love
11. Rosanna
Last Sunrise (2004)
-bez slovního hodnocení-
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





