BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Excelentní záznam! Při minulé seanci před dvěma lety jsme si v životodárné tekutině rudé barvy smočili pouze konečky prstů, absolvovali první dějství, jen předehru před něčím velkým. Dnes se nám však dostane plnohodnotné koupele, naši asistenti - hvězdní to architekti zvrácených řemesel jsou již připraveni, horká lázeň jest napuštěna... pro mě i pro Tebe.
Těmi architekty jsou Peter Tägtgren, Dan Swanö, Jonas Renske a Anders Nyström - death metalová smetánka, prvotní průkopníci a současně i neomylní konstruktéři dějin kovu smrti ve Švédsku. Je naprostým nošením dříví do lesa se nějak široce rozepisovat o jejich aktivitách a zdůrazňovat zde, jak ohromný význam měla jejich práce pro genezi celé skandinávské scény. Zaměřme se proto raději na pátého muže v pozadí, kterým se stal nově příchozí tlučmistr Martin Axenrot. Jsem velmi rád, že tento mladý a nesmírně talentovaný bubeník dostal příležitost vyniknout a konečně ukázat své umění širší veřejnosti. Doposud totiž působil ve WITCHERY, silně okrajových SATANIC SLAUGHTER a vcelku podprůměrných NIFELHEIM, z jejichž řad by byla cesta na výsluní popularity daleko těžší, než z ostře sledovaného projektu, kterým BLOODBATH bezesporu je. To takový Peter Tägtgren je death metalovou "celebritou" už pěkných pár let, na "Nightmares Made Flesh" převzal frontman HYPOCRISY vokální žezlo a dává z přehledem zapomenout na svého předchůdce Mikaela Ǻkerfeldta (který se mezitím jistě hluboce zamyslí nad vývojem svých OPETH a co nejdříve podnikne dlouho očekávaný krok směrem ven z nebezpečně se přibližujících spárů stagnace).
Nedávno jsem se zde rozplýval nad novým výkovkem "The Negation" od výtečných DECAPITATED a prohlašoval něco v tom smyslu, že lepší death metalové album se tento rok objeví jen velmi těžko. Lepší už asi ne, ale srovnatelné tedy zcela určitě. Upozorňuji, že zde v žádném případě nehodlám porovnávat dvě natolik rozdílná tělesa a alibisticky tak sčítat jablíčka s hruštičkami, ale... Jednu věc mají Poláci a Švédové přeci jen společnou (i když jí dosahují diametrálně odlišnými cestami) - schopnost přiblížit svoji filosofii k úplné dokonalosti, být esencí stylu. Zatímco DECAPITATED dotahují ad absurdum svůj odlidštěný technický perfekcionizmus, BLOODBATH zase reprezentují maximální měrou autentické ztělesnění veškerých parametrů, které kdy charakterizovaly nordickou death metalovou školu.
Předchozí nahrávka "Resurrection Through Carnage" byla dobrým, dokonce velmi dobrým albem, ale novinka je po všech stránkách ještě dotaženější. Tři čtvrtě hodiny bez jediného nudného momentu či vycpávky, tucet skladeb a přesto ani jedna z nich nevykazuje sebemenší známku stereotypu. BLOODBATH především vyučují variabilitu v práci s tempem a to takovým způsobem, že nejeden zatvrzelý pán ve vikingském kroji by se jistě velmi podivil, jak málo štědré k němu byly v tomto ohledu jeho Norny. Sekernická vozba Swanö/Nyström (z jejich melodické práce stále čiší ten pravý duch starých EDGE OF SANITY) mohla být sice ještě posílena o Petera Tägtgrena, ale ten nechal svojí osmistrunnou milenku raději doma a věnoval se pouze broušení svých hlasivek (osobně si myslím, že účast třetí silné kytarové osobnosti by byla v tomto případě spíše na škodu). Peter položil svůj vokál znatelně hlouběji než činí v domovských HYPOCRISY a ke svým typickým ječivým výškám se dostává jen velmi zřídka (částečně v šesté skladbě "Eaten"). Jasným manifestem tvorby BLOODBATH je čtvrtá položka "Outnumbering The Day", kterou odstartuje neskutečně chytlavý melodický nástup, současně s ním zaduní bleskové přechody Martina Axenrota a tříminutová přehlídka death metalové suverenity může začít s plnou parádou. Tahle skladba má prostě všechno: drtivou střednětempou pasáž, transparentní refrén, mrazivou mezihru, vkusné sólo i ničivou sypačku při které Axenrot jasně dokazuje, že pseudonym "Axe" nezískal lacině jen kvůli svému příjmení. Tři minuty a přesto se v nich odehraje daleko více než v celé diskografii jiných kapel. Podobně jsou na tom "Cancer Of The Soul", "Brave New Hell" a dalších přesně devět skladeb. Dalším plusem materiálu je specifická temně-hororová atmosféra, která se v podobě akustických meziher vine celou nahrávkou jako pověstná černá niť. Album "Nightmares Made Flesh" jednoduše nemá jediného slabého místa, je naprostou extratřídou a to nejen v intencích švédské death metalové větve.
Jediný problémem v mých očích zůstává fakt, že BLOODBATH není regulérní kapela se vším všudy, ale pouze a jen side project. Nemůžu se zbavit nepříjemného pocitu, že slouží výhradně jako luxusní odkladiště, kam pánové ve svých volných chvílích vyráží za odpočinkem od tvůrčích tlaků, kterým jsou vystaveni ve svých domovských kapelách. Sice je pravdou, že z dvojice dosud vyprodukovaných alb tak doslova dýchá nadhled a uvolněná atmosféra, ale na druhou stranu onen status vedlejšího projektu ubírá BLOODBATH na vážnosti a místo do středu zájmu ho staví až na druhou kolej. Je to velká škoda, protože právě "Nightmares Made Flesh" je přesně tím albem, ze kterého by začínající (nejen švédské) kapely měly citovat velmi často.
Předchozí nahrávka BLOODBATH "Resurrection Through Carnage" byla dobrým, dokonce velmi dobrým albem, ale novinka je po všech stránkách ještě více dotažená. Tři čtvrtě hodiny bez jediného nudného momentu či vycpávky, tucet skladeb a přesto ani jedna z nich nevykazuje sebemenší známku stereotypu. Album "Nightmares Made Flesh" jednoduše nemá jediného slabého místa, je naprostou extratřídou a to nejen v intencích švédské death metalové větve.
9,5 / 10
Peter Tägtgren
- zpěv
Anders "Blakkheim" Nyström
- kytara
Dan Swanö
- kytara
Jonas Renkse
- baskytara
Martin "Axe" Axenrot
- bicí
1. Cancer Of The Soul
2. Brave New Hell
3. Soul Evisceration
4. Outnumbering The Day
5. Feeding The Undead
6. Eaten
7. Bastard Son Of God
8. Year Of The Cadaver Race
9. The Ascension
10. Draped In Disease
11. Stillborn Saviour
12. Blood Vortex
The Fathomless Mastery (2008)
The Wacken Carnage (DVD) (2008)
Unblessing The Purity (MCD) (2008)
Nightmares Made Flesh (2004)
Resurrection Through Carnage (2002)
Breeding Death (MCD) (1999)
Datum vydání: Pondělí, 27. září 2004
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 45:33
Produkce: Jens Bogren
Studio: Fascination Street Studios (Örebro, Sweden)
V dobe vydania prvého EP "Breeding Death" som si tento Krvavý kúpeľ dával s pôžitkom večer čo večer.
Bláznivý retro-úlet sa mi veru pozdával viac ako súčasná seriózna tvár pánov z BLOODBATH. To ale nemení nič na fakte, že ide o výbornú muziku, death metal ako vínko... dobré, červené.
Ano, tak se to hvězdnému seskupení BLOODBATH podařilo, Peter Tägtgren, vokální náhrada za Mikaela Ǻkerfeldta, je řvounem na svém místě a i Swanöva záměna bicích za kytaru se zdá oproti první desce přínosem, pustil totiž ke škopkům překvapivě výborného Martina Axenrota, který se projevuje jako velký pan bubeník. „Nightmares Made Flesh“ je death tak jak má být, úderný a hutný s řezavými kytarami i typicky seversky melodickými vyhrávkami. Opravdu povedená deska.
Kúpeľné mestá za začínajú pomaly s prichádzajúcou zimou vyprázdňovať, zástupy dôchodcov sa opäť vrátia späť do starobincov. Spustnuté haly kúpeľných domov však skrývajú jedno tajomstvo. Krvavé. A nemŕtve. Pripravte sa na kúpeľ vo vlastnej krvi!
Kúpeľný personál v obci Veľké Krvavničky prešiel určitou reorganizáciou, no zdravé jadro v podobe mrcín Anders Nyström (KATATONIA, DIABOLICAL MASQUERADE, BEWITCHED), Dan Swanö (NIGHTINGALE, EDGE OF SANITY), Jonas Renkse (KATATONIA, OCTOBER TIDE) zostalo. Post zvracača opustil Åkerfeldt (OPETH), ale jeho krásnučké zahnívajúce miestečko ihneď obsadil činorodý Peter Tägtgren (HYPOCRISY, PAIN). Zostava na umretie. All star band.
Nalejme si čistej krvi do vane a povedzme si, čo sa zmenilo. Máme tu komplet nový zvuk, inú porciu smrtiacej beštiality, ale hlavne o kus prepracovanejšiu hudbu. Dá sa povedať, že v porovnaní s minulosťou neostala takmer žiadna šľacha na pôvodnej kosti. Zvuk stratil na ostrosti a drsnosti, zato však nabral na hutnosti a čistote. Kvalitou je celkom niekde inde, ale je to dvojsečná zbraň – takto vyznieva nahrávka sterilnejšie a menej živočíšne. Podobne dopadla aj hudobná zložka. Najväčšiu zmena sa dala očakávať v spojení s výmenou chroptiaceho hrdla zoskupenia, ale nakoniec to dopadlo predsa len trocha inak. “Pokrytec” Tägtgren sa naozaj posnažil a na výsledku to vidieť. Netreba sa obávať ubíjajúceho jednopolohového škreku, nakoniec už v domovskom HYPOCRISY čo-to zo svojich schopností ukázal. Åkerfeldtove hĺbky síce nedosahuje, rovnako ako jeho „zrozumiteľnosť“, no práve ostrejšie chropotoškreky sa k novej tvári BLOODBATH hodia ako uliate. Najväčší rozdiel predstavuje samotná hudba – dnes sa nám tu parí zo špičkového death metalu. Miestami brutálnejší ako dôchodcovia v MHD, miestami s atmosférou temnou ako riť (myslím, že toto spojenie ma Lepra patentované) a miestami hitový ako trojica chlapcov z Moldavska. Tu hneď musím spomenúť úvodný flák „Cancer Of The Soul“, ktorý by mohli kľudne hrávať v mainstreamových rádiach. Verím tomu, že o pár dní by som pri čistení zubov počul ako si horný sused pri sprchovaní pogrowluje: „Kill them, for they must die, mongers of the greatest lie, burn them, for (the) sins they scar“ (umakartové kúpelne v panelákoch majú svoje čaro). V podobnom ľubozvučnom duchu pokračujú aj nasledujúce čarokrásne kompozície „Brave New Hell“, či dokonalo hitová rezba „Outnumbering The Day“. Peter exceluje, no kapela zjavne nechce v ničom zaostávať, a tak mydlí a hnetá o 666. Keby si aj zvyšné tracky niesli v kvalite osmičky „Year Of The Cadaver Race“, kde troška počuť OPETH, tak by to mohli ostatné deathové spolky rovno zabaliť. No to by asi nebolo ono...
BLOODBATH vyvrhol do boja okrem hustej atmosféry aj riadny kus brutality a aj nejakú tú nádielku techniky. Spolu s novým zvukom a Petrom za mirkofónom latku zdvihli o riadny kus hore. Menej „netypické“ ako predchodca, ale aj tak hľadač zaujímavého neortodoxného deathu bude hodovať a bežný metalista si pri instantnom mlátení hlavou oserie od strachu tangá. To vám garantujem!
Pekelná jízda
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.