Jak už bývá tradičním zvykem u podobně houfných koncertních akcí, čítajících alespoň čtyři kapely, jedna kapela odpadla, tudíž se začátek posunul o hodinu. Klasika. Nevím, snad zásadně navštěvuji koncerty, kde odpadávají kapely, nebo mají nespolehlivého promotéra, ale nepamatuji si, že by kdy nějaká akce za poslední dva roky, jíž jsem měl tu čest se zúčastnit, začala v čas. No nic. Takže první zářezem večera se stala nejmenovaná death grindová partička českých řezníků. Nejmenovaná proto, že se bohužel ani neobtěžovala představit a já nejsem detektiv, abych se pokoušel ze zmatečných promo materiálů sestavovat line up. I když přiznávám, že jsem se o to neúspěšně pokoušel. Musím ale říct, že mladí čeští grindeři si se svým setem poradili slušně a překvapivě uprostřed hukotu i docela melodicky. Zazněla zde i poměrně netradičně (vzhledem ke stylu) znějící epická třídílná skladba o hraběnce Bathory. Instrumentálně jsou bezejmenní překvapivě na výši a ani hlavní roztomilouš, vokalista s úžasně prasáckým hlasem a vlasy až na prdel, výkonem moc nezaostával. Jen by bylo docela vhodné občas odhodit plášť studu a třeba se taky otočit čelem k publiku. No ale to časem přijde.

Jako druzí vystoupili pro mne opět nováčci, jinak ovšem staří kmeti, čeští SCENERY. S představováním to neponechali náhodě a už z počátku bylo jasné, že vystoupení bude stát za to, protože mají opravdu super nášivku. Je dokonce tak veliká, že  se dá klidně pověsit i nad hlavu bubeníka. A vskutku si s tím dali na čas. Věšeli déle, než ladili. No, pak to rozbalili a bylo to super. Jejich hudba se na první poslech situuje do dosud moc neprobádaného hájenství progresivního death metalu. Možná trochu do sfér, které vytyčil božský Chuck. Přesto se o něj tvorba SCENERY nějak moc neotírá. Snad s jednou výjimkou a tou byla závěrečná skladba setu, jež byla stvořena vyloženě jako Chuckův tribut a také tak zní. Sympatické gesto. Úhlavní vokalista pravda nedostával slovo tak často – ani ve skladbách, ani mezi nimi, přesto byl skvělý. V mezičase i  schopně obsluhoval klávesy. Uváděcí řeč většinou držel kytarista a jak jsem pochopil, nejspíše kapelník Larry. Po jediné písní nás neopomněl vyhecovat tím, jak jsme super! A jak jsme bezvadný! No při pohledu na kotel jsem si sice myslel své, ale kapela to jistě musí vědět líp. Instrumentálně bylo tedy zkrátka vše super. Výkon též a skladby? Skladby jako „Changes “, - byli ste  super! -,  „Under the surface“, - ste  skvělý - , „Graves without names “, - byli ste  super -. Zkrátka všichni a všechno bylo super a bezvadný. Pro mě bylo jednoznačně vystoupení SCENERY zlatým hřebem večera.

Hlavní hvězdy NEGLECTED FIELDS dostali slovo kolem desáté a svoji šanci tedy chopili rázně za pačesy. Jejich kick ass black nenechal nikoho na pochybách, že jsou opravdu dobří. Nikoho kromě mně. Ne, nemůžu jim nic vytknout, hráli slušně. Jenže…jejich poslední album vyšlo před čtyřmi lety a za tu dobu se blacková scéna už trochu změnila. NEGLECTED FIELDS hráli určitě dobře, jenže mi zkrátka nepřišli ničím moc výjimeční. Možná s výjimkou nevšední agresivity a nasazení. Jejich bordeloidní black také není tím pravým ořechovým pro pódiovou produkci. Respektive, je, když má dobrý zvuk. A to oni…měli i neměli. Půl jejich setu jsem sledoval trůníc si na vyvýšeném schůdku těsně pod zvukařovým okýnkem. Odtud zněly předchozí dvě kapely slušně a NEGLECTED FIELDS jakž takž. Sem tam něco se utopilo v bordelu, ale kdo zná skladby ze studiovek, neměl problém. Pak, jsa objevů lačný, jsem se odebral k pódiu, že ty tvrďáky trochu omrknu. A to byl průser. Nebohé pařící máničky a hurvínci (takoví ti módní plešatci), totiž nemohli z produkce NEGLECTED FIELDS slyšet vůbec nic. Jen jakousi přehuštěnou pískací kytarovou stěnu, skrze kterou jen tak tak prošly bicí s vokálem. Klávesy si ani neškrtly. Tomuhle já tedy neříkám vrcholový koncertní zážitek. A kapela hrající trochu s inteligenci po vzoru SCENERY, mi do útulného opatovského obýváku sedla mnohem víc. Pro ně také mám následující vzkaz : Byli ste super!