Dámy a pánové, tohle album je pecka. Jako blesk z čistého nebe, fénix z popela povstalý, se nám začíná vzmáhat německá metalová scéna a po tisíceré variaci na téma HELLOWEEN se se konečně začínáme dočkávat kvalitní germánské hudby. Takovou první vlašťovkou byl pro mě přílet kotoučku „Antigone“ od skvělých melo-death grinderů HEAVEN SHALL BURN. Druhý ještě překvapivější flák je pak debutní album DISILLUSION. Debutní album a takhle vynikající. Navíc z Německa! Neuvěřitelné.

Jestli si po přečtení úvodu myslíte, že mám v úmyslu DISILLUSION pořádně vychválit, tak to máte tedy setsakra pravdu. Proč taky ne, když se jedná o tak skvělou desku? A co že ta zázračná kapela vlastně hraje? Všechno. Z metalu všechno. DISILLUSION jsou ztělesněním všeho, čeho metalová scéna dosáhla za posledních deset let. Jsou excelentní hudební superpozicí balancující v nadžánrovém vakuu. Berou si ze všeho trochu a mistrně to míchají v jeden celistvý velmi chutný koktejl. Chcete-li styčníky, vytáhnu z rukávu takové trumfy jako poslední čtyři desky DEATH, poslední (doufám, že zatím poslední – naděje umírá poslední) dvě desky EMPEROR, špetku progmetalových velikánů SYMPHONY X a občasné poloakustické pasáže jako vystřižené z alb PAIN OF SALVATION. Hudba kontaminující kotouček „Back To Times Of Splendor“ je zkrátka multimetal.

Trojice hrdinů si přitom vystačí jen s obvyklými nástroji typu kytary, basy, akustiky a bicích. A samozřejmě nezbytných houslí v úvodu titulní písně „Back to Times of Splendor“, jež ostře podmiňují mé kritérium na kvalitní metalové album. A sem tam nějaké ty klávesoidní vsuvky. Tedy žádné orchestrální srandičky, žádné nabubřelé aranže ani bombastické vstupy. Jen skvěle promyšlené písničky a poctivé drhnutí. Ani hlasové rejstříky nezaostávají, čekají vás všechny možné od brutálního až po krásně klenutý melodický vokál. Možná trochu překvapí, že album obsahuje pouze šest skladeb. Pochyby ale ukonejší fakt, že dvě z nich mají kolem patnácti minut. Kompozice jsou skvěle vystavěné, ale co vám vlastně budu pořád povídat….

…dost keců… Poslechněte si to sami… Kochejte se hudbou, kochejte se překrásným obalem. Kochejte se a plačte, protože „Back To Times Of Splendor“ je jedno z opravdu skvostných dílek letošního roku. Vřele doporučuji.