ROMAN CANDLE - UNADULTERATED
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KHOLD ma už v mysli dosť dlho obťažovali, keďže som dosť často narážal na množstvo chvály na týchto severanov, či už v recenziách, alebo rozhovoroch. Obdobne pochvalné a nadšené ohlasy sa ku mne dostali aj za nanovší počin „Morke Gravers“ a tak som sa rozhodol to skúsiť a svoje dojmy ďať aj do digitálnej formy...
Ako som si album pustil tak ma hneď upútal ozaj skvelý a hutný zvuk, akým sa titulná skladba prezentuje. Poriadna basgitara, valivý rytmus, hutné gitarové podklady, slušný spev. Uff, tak toto bude dobrý zásek, pomyslel som si...Lež skutočnosť sa ukázala byť inou ako boli prvé dojmy. Prvé dve skladby sú spravené v znamení mojej úvodnej vety, avšak s pribúdajúcimi minútami sa atribúty, ktoré ma prvýkrát upútali začali vytrácať a spolu s nimi aj môj dobrý pohľad na nahrávku.
Takže to skúsim nejako zosumarizovať úvodná „Altselgraver“ a takisto dvojka „Dod“ ovplývajú celkom svižnou dynamikou, údernými aj keď z inštrumentálneho pohľadu veľmi jednoduchými riffmi, jedným slovom úderky, ktoré musia výborne znieť aj v live prevedení zdrsnené ostrým vokálom a rovnako ostrou údajne archaickou nórštinou. Trojka nám zrýchľuje až k typickej blackovej klepačke, ale stále obsahuje dosť pútavých momentov, aby sa nedostavil pocit nudy. „Hevnerske“ by sa zas dal nazvať najexperimentálnejším kúskom albumu, kde vynikne skvelý zvuk nahrávky a tiež celkom neotrelé striedanie partov len bicích a basou v kontraste s veľmi hutným gitarovým podkladom... Ďalej však už nebudem popisovať, lebo ako je trocha patrné z predchádzajúcich riadkov, táto recenzia by sa zvrhla v niečo vláčne a zbytočne rozťahané...Presne tak mi pripadajú ďalšie skladby. Príliš časté opakovanie rovnakých riffov a najviac to, že kapela už akosi nevyužíva to, v čom je silná. Teda hutné riffy, svižnú dynamickú rytmiku, dostatok variácií, ale skĺza do akýchsi buď pomalých repetitívnych polôh, alebo nepremyslene blackovo rýchlych. A ani kratšia stopáž albumu a rovnako aj skladieb nezachraňuje album od nudy, ktorá sa u mňa pri počúvaní dostavuje.
Celkovo nechcem povedať, že KHOLD sú uplné zlí, avšak úvod albumu je ako valivý vietor, ktorý sa neskôr rozplynie v škárach rozsypaných budov...Možno niekomu bude práve táto repetitívnosť vyhovovať a možno v tom nájde atmosféru, ktorú ja necítim...ale tipoval by som, že skôr nie. Podľa mojej mienky by severania mali staviť na to, čo sa im podarilo v úvode a ďalší album by si tak vedel získať moju priazeň...A nebudem to ďalej naťahovať...ende...
Vcelku priemerný materiál, ktorý síce obsahuje veľmi svižný začiatok, ale ďalej kapela nevyužíva svoj potenciál silného zvuku a dynamiky...Namiesto toho upadá do tradičného a v tomto prípade aj dosť šedo-nudného poňatia tradičného čierneho kovu.
5 / 10
1. Atselgraver
2. Dod
3. Niflheimr
4. Hevnerske
5. Med Nebb og Klor
6. Morke Gravers Kammer
7. Opera Seria
8. Sjeleskjender
9. Vardoger
10. Kamp
-bez slovního hodnocení-
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.





