OF MICE & MEN - Another Miracle
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nové album mlátičů z Los Angeles je na světě. Burton a spol. se stále drží zaběhnutého konceptu "lidé versus stroje", což je znát i z coveru cédéčka. FEAR FACTORY je jednou z velmi originálních amerických smeček, kolem kterých se nese aura zasloužené pozornosti. Koktejl industrialu, trashe, popu a technometalu dává vzniknout jedinečnému stylu Fear Factory. Spojení melodických partů, trashových nášlehů a místy i rapu, to všechno jsou hrdinové z Los Angeles! A když k tomu přidám, že právě touto novinkou završili hledání vlastní tváře a nyní stojí na pódiích, ale i na televizních kanálech VIVA nebo stránkách rockových magazínů jako smečka chladně přesných profesionálů.
A co přesně nové album přináší ?? Tak předně je to více melodií, jako oddech mezi kulometnými dávkami kytarových záseků tlouštíka z Mexika. Úvodní nářezovka "What Will Become" velmi slibně otevírá album zřetelně rozpoznatelným stylem kytaristy Dina. "Damaged" dává jasně najevo, jak má podle Fear Factory vypadat moderní americký metal. Třetí poněkud melodičtější záležitost "Digimortal" podle které je toto album pojmenováno (což si asi každý rád domyslí, že :) splňuje přesně požadavky hitu v amerických televizních kanálech zaměřujících se na rock. Tuhle písničku si každý fanda Fear Factory určitě zamiluje. "No One" je typický vypalovák podle zaběhnuté továrny na strach, vyřvávané refrény stejně jako zbytek skladby, ovšem je cítit, že je to v hloubce tak nějak... promakanější než minulá alba.
"Linchipin" je skladba, ke které FF udělali klip který v součastnosti drtí TV kanál VIVU 2. Střídání melodie s řežbou, prostě typický znak nového alba. "Invisible Wounds" je krásná téměř popová písnička, která mě úplně dostala. Jsem zvědavý co budou na tenhle kousek říkat fandové, já ale říkám že je to bomba. Burton se ve vokálech hodně zlepšil, má mnohem suverénější hlas (myslím v melodiích). Na "Back The Fuck Up" si Fear Factory pozvali rappera z CYPRESS HILL, B - Reala. A rapmetalová halekačka BTFU je skutečnou peckou, rapování podmalovávají Dino s Christianem se svou kytarovou symbiózou. B - Real album řádně okořenil, od Fear Factory umístění rapu na album nebyl špatný tah. Celkově se jedná o nejkvalitnější materiál v celé historii FEAR FACTORY.Myslím že nejen fandové se mají na co těšit!
9 / 10
Burton C. Bell
- vokály
Raymond Herrera
- bicí
Christian Olde Wolbers
- basa
Dino Cazares
- kytara
1. What Will Become
2. Damaged
3. Digimortal
4. No One
5. Linchipin
6. Invisible Wounds
7. Acres of Skin
8. Back The Fuck Up
9. Byte Block
10. Hurt Conveyor
11. Memory Imprints - Never End
Genexus (2015)
The Industrialist (2012)
Mechanize (2010)
Transgression (2005)
Archetype (2004)
Hatefiles (2003)
Digital Connectivity (2002)
Concrete (2002)
Digimortal (2001)
Obsolete (1998)
Remanufacture (Cloning Technology) (EP) (1997)
Demanufacture (1995)
Fear Is The Mindkiller (EP) (1993)
Soul Of A New Machine (1992)
-bez slovního hodnocení-
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.
Je to slaboučké, praví největší redakční příznivec TŘÍ SESTER a má pravdu. Jak také jinak v tempu, v kterém Sestry vydávají studiová alba, a po poměrně povedeném minulém "Františkovi z Braníka" (osmnáctém?). Prostě už to v tom počtu občas zaskřípe, no.
Dvanácté album norské stálice je komplexní deathovou fošnou míchající severský evropský styl s klasikou zpoza oceánu. Je to povedené dobře zvukově a produkčně ošetřené album především pro milovníky tradic a old school přístupu.
Nová deska MH je strašná, přitom nová deska AIRBRUSHER je zase výborná, i když ne tak jak Dirndl vykálenej! Všechno je relativní, nic černobílé, pravda někde mezi a Franta Štorm je střešovický troll. Mistře, nemáte ňáké zkažené album třeba za polovic?
Gene Palubicki se opět vynořil z podpalubí se svým hlavním projektem PERDITION TEMPLE. Od zásadního člena ANGELCORPSE nejde čekat nic jiného, než sázka na agresivní a pekelným plamenem očazený blackened DM. Není to špatné, ale raději poslechnu originál.
Domáca scéna robí v tomto roku radosť a toto je jeden z najsilnejších dôkazov. Bratislavskí tínedžeri a ich debutový album plný pozitívnej energie v pozoruhodne chytľavom heavy/death/folkovom mixe. Ten ženský spev je veľká paráda!
Hlavní postava amerických CROWBAR vydala své druhé sólové album a je to hudba vracející se až k sabbatovským principům starého tradičního doomu. Občas připomene i retro hrátky krajanů CLUTCH. Škoda, že je to většinu času trochu moc utahané bez energie.





