Mám radost vždycky, když v záplavě nudných epigonů objevím skupinu přinášející do zatuchlých vod současného hudebního průmyslu, kde všichni stádovitě a nejjednodušší cestou kopírují úspěšný model druhého, něco ze sebe. Navíc pokud ani podle jména neočekávám žádnou muzikantskou nirvanu, příjemné pocity mocní. EVERGREY jsou přesně ten případ. "In Search Of Truth" už má dokonce v diskografii souboru pořadové číslo tři a díky ní se určitě poohlédnu i po dvou zbývajících. Takže jste asi již odhalili můj záměr psát recenzi oslavnou…

Hlas našeptávající vše začíná. Odstartuje riff jak z praku, vyhrávky a labužnické sjezdy kotlů. Zvuk je moderní, úderný a vyvážený. Zkrátka skvělý. Vždyť o něj pečoval slovutný Andy La Rocque, dvorní kytarista KING DIAMONDa a dnes už také uznávaný producent. Zpěvák Tom S. Englund má naprosto úchvatný projev. Štká, chvíli zuřivě odštěkává, hystericky řve, hodně používá zkreslení hlasu, ale především zpívá a věřte, charisma mu z hlasu přímo stříká.

Hitový refrén, když kytary podpírá klávesová hradba, dělá z jedničky "The Masterplan" nejlepší možný nástup. Dvojka "Rules Of The Mind" je pomalejší, samozřejmě několika dvoukopákových eskapád ušetřeni nezůstaneme. Poprvé mihotavě zaslechneme i studiovou zpěvačku Carinu Kjellberg. Trojku okupuje progresivitou nejnačichlejší "Watching The Skies". Hodně klávesových sól, riffy jak šicí stroj Singer, sprint bicích. Pod číslem čtyři sténá balada, jen piano a hlas. Tom čaruje, procítí každý tón, nic neošidí. Plynulým přechodem přilétá pátá "The Encounter", která je vlastně pokračováním předcházejícího, jen s kytarovými stěnami navrch. Smutek ale neopouští dobyté pozice, vlastně po celou délku alba vás melancholie drží v náručí. "Mark Of The Triangle" se rozjíždí zvolna, brzy však rukují dva šlapáky, klimpr maluje ornamenty, kytary zařezávají. Zvolnění střídá úprk, kvapík brzdí náladotvornost. Super. Šestka "Dark Waters" začíná jako tradiční power, ale s příchodem bombastického sborového chóru (hostující THE MERCURY CHOIR) padá čelist úžasem. Klavírní vsuvky jsou pak třešničkou na temném dortíčku. Vrchol alba? Jmenuje se "Different Worlds" a není to skladba z rodu pozemských. Tolik temnoty, tolik bolesti. Slyšíte klavír, mučivý zpěv, tušíte, že něco nevídaného přijde, něco neočekávaného. Hlas se láme, vzlyká… a div divoucí, nepůsobí to vůbec trapně - tryzna, které věříte každičký vzdech. Moje skladba roku. Nechci srovnávat, ale podobnou náladou disponovala "Space-Dye Vest" od DREAM THEATER (z desky "Awake"). Poslední věc "Misled", při vší úctě ke kvalitní skladbě, zůstává v závěsu "Světů", takže ji můžete plně vychutnat až po několika posleších. Ale to je přece dobře, ne?

Pokud jsem nedávno ohodnotil poměrně vysokou známkou BALANCE OF POWER (byť srovnání obou berte s hodně velkou rezervou), musím v tomto případě přihodit. Naposledy snad takhle silnou desku v rámci stylu vytvořili ANGEL DUST. Znamenám si vás, EVERGREY = lahůdková záležitost!