Nejočekávanější deathmetalové album roku 2026? Ano, těch tipů by se jistě našla celá řada. A netvrdím, že zrovna „debutový“ příspěvek revivalových LEFT TO DIE by se mezi nimi měl nutně a povinně nacházet. Jenže když si dáte dohromady všechny okolnosti, které jeho vznik provázejí, a máte alespoň základní ponětí o tom, co to je death metal, kdo je jeho nejslavnějším představitelem a jaké byly jeho životní osudy, musíte (zákonitě) chápat, že „Initium Mortis“ (neboli „Počátek smrti“, pochopitelně) prostě musí být jedním z tipů na deathmetalové album tohoto roku. 

Je to vlastně příběh podobný třeba tomu, jaká atmosféra v České republice provázela vydání alba smrťácké legendy KRABATHOR „Demonizer/Mortal Memories II.“ v roce 2021. Staré skladby, jež nikdy nevyšly v pořádném formátu na pořádné studiové nahrávce? Ty staré skladby, které všichni tolik milovali a poslouchali je ve všech možných verzích, jen ne těch poslouchatelných? Hurá, sem s nimi.

A to prosím nesrovnávám slávu KRABATHOR a DEATH, což je při vší úctě k moravským věc prakticky nemožná. Neboť samozřejmě DEATH jsou ti, o které tady kráčí, legendy stvořené a přísně vedené a rozvíjené Chuckem „Evil“ Schuldinerem, oním vzpomínaným nejslavnějším představitelem death metalu.

„I Am The Guardian Of Mayhem And Hell
Ending Your Life, At The Clang Of The Bell“ („Mantas“) 

Podstatou „Initium Mortis“ je tedy předalbová éra DEATH, respektive i ta její část, kdy se kapela úplně nejdříve z úcty k původnímu kytaristovi VENOM jmenovala MANTAS. Tehdy jí mimochodem krom Chucka tvořil také kytarista Rick Rozz, který dnes účinkuje právě v LEFT TO DIE, a bubeník a zpěvák Kam Lee, jenž s druhým jmenovaným po rozpuštění MANTAS v roce 1985 založili MASSACRE a ze společného původního repertoáru nadále hráli třeba kousek „Corpsegrinder“. Že to zní složitě? A to jsem vám ještě neřekl (pokud to samozřejmě nevíte, což naopak předpokládám!), že baskytarista LEFT TO DIE, ikona floridské scény smrti Terry Butler, hrál v DEATH v létech 1987 – 1990. 

Když zkrátka milujete death metal, složité to prostě nemůže být ani omylem. A naopak, když pak slyšíte úvod otvíráku „Legion Of Doom“, prostě VÍTE, že posloucháte DEATH. Takhle jednoduché je to. Tenhle hudební postup, tenhle feeling, tenhle trademark, ten je prostě pro jejich ranou a pozdně ranou tvorbu natolik typický, že se nemůže dát splést, stejně jako se mu nedá odolat. Takže kdo by předpokládal, že mezi všemi těmi skladbami, které původně pochází z dema MANTAS „Death By Metal“ a dokonce kolikrát ani ne z něj, protože se prostě zachovaly jen na páscích se záznamy ze zkušebny nebo koncertů, se bude nacházet něco, co nebude mít valnou hodnotu, je vedle jak ta mrtvá jedle.

Jak slyšno ze skladeb jako „Archangel“, instrumentálky „Zombie“ (která nemá nic společného s pozdější skladbou „Zombie Attack“), „Witch Of Hell“, „Summoned To Die“, „Mantas“ nebo „Slaughterhouse“, talent „Evil Chucka“ byl neomezený věkem (MANTAS zakládal jako šestnáctiletý), a tak všechno, co se mohlo pyšnit jeho (spolu)autorstvím, až na skutečně velmi drobné výjimky, nese punc té nejvyšší pravosti a deklarované kovové ryzosti. Pánům z LEFT TO DIE (krom již vzpomínaných také kytarista a zpěvák Matt Harvey a bubeník Gus Rios nejen z GRUESOME) proto patří minimálně čestné uznání cechu smrtelného, že si dali tu práci s exhumací staré „smrtící“ práce a vypravili ji na světlo boží v takovém krásném zvukovém provedení a s načančaným kabátkem, na němž jako třešnička na rovu nechybí ani podvědomá kostra s ještě podvědomějším kalichem. Memento mori, přátelé, memento mori! 

P. S. Pořadatelům Brutal Assault jen tak na okraj: všimli jste si vlastně, že na rozdíl od LEFT TO DIE u vás MASSACRE a Kam Lee buď nikdy nehráli nebo už je to fakt velmi, velmi dávno?