Co se prezence OSDM na domácích pódiích týče, je letošní září opravdu tučným měsícem. To však není žádné překvapení, stejně tomu tak bylo i minulou sezónu. Důvodem je samozřejmě termín konání zásadní události - kodaňského sněmu Kill-Town Death Fest - na který se z celého světa stahují nejrůznější entity, zpravidla velmi nebezpečného charakteru. Díky nadšení a odvaze lokálních organizátorů jsme si minulý rok pochutnali na ANTEDILUVIAN, CEREMONIAL BLOODBATH nebo zcela exkluzivní dvojici PORTAL a IMPETUOUS RITUAL, kterou k nám dotáhli Heartnoize Promotion. Letos tomu nebude jinak a podíváme se, jak si vedlo duo FOSSILIZATION a PHOBOCOSM. A za tři týdny vyrazíme do stejného klubu posoudit, jak důstojný bude křest nového alba SNĚŤ, který podpoří obskurní mše v režii mocných FUNEBRARUM. To nás však teprve čeká, nyní společně posoudíme parametry první akce, která se konala v oblíbeném doupěti Subzero. Co jsem tak vyrozuměl od hlasu MŮRA, na úspěšné zaplacení akce mělo stačit něco okolo jednoho sta účastníků. Jelikož se ve stísněných prostorách smíchovského klubu srotilo ještě o rovné čtyři desítky hlav více, nebude nutno prodávat svícny, ale naopak se může bez obav zajít do LIDLu nakoupit nějakou tu láhev vína navíc. Pokud se podíváme na žánrové zaměření zúčastněných, vyjde nám ve všech případech death/doom metal. Casuals by mohli namítnout, že celý večer bude o tom samém, nicméně věřím, že velká většina přihlížejících měla dostatečné znalosti na to, aby jim mohla vysvětlit pravý opak. Každá kapela pracuje se žánrem trochu jinak, jedna z nich je více technická, druhá orientovaná na rituální stránku a ta třetí miluje hrubozrnnost. Jednoduchý úkol v podobě přiřazení zmíněných charakteristik k jednotlivým kapelám už nechávám na vás.

Obvyklé propriety v podobě svící a svícnů jsou už dávno na místě, nic tedy nebrání tomu, aby na pódium vylezla hostitelka MŮRA. Osobně jsem se těšil, neb na domácích prknech jsme Pražany už dlouho neviděli. A ještě k tomu měla proběhnout ochutnávka nového materiálu. Z přednesu mám podobný dojem jako při příležitosti loňského vystoupení v útrobách Kostela svatého Kříže, kde skupina křtila svou zatím poslední nahrávku „Needle Cathedral“. Naživo to opět bylo více hozené do špinavě-rituálních poloh debutu „Doom Invocations And Narcotic Rituals“, než do relativně členité, více deathmetalově zabarvené produkce zachycené ve věžích „Jehlové katedrály“ (tím samozřejmě myslím celkovou atmosféru, ne setlist). Vystoupení mělo drive a potřebný tlak, úroveň násilí však mohla vystoupat ještě o trochu výše. Je totiž hezké vidět, když se sype, ale ještě lépe se to poslouchá. Jinými slovy, při sypačkách mi připadalo, jako by bicí souprava stála někde za kredencem – příště bych se nebál vytáhnout výše, aby obhroublé nástupy disponovaly potřebnou palebnou silou. Při vystoupeních MŮRA si vždycky říkám, že je dobré mít u nás doma kapelu, která je plně oddaná svému řemeslu a nehodlá z něj slevit ani o milimetr. Blackened doom/death metal je poměrně specifickým žánrem a ne pokaždé se ho účinkujícím podaří živě zhmotnit ve všech jeho atributech. Osobně jsem si odškrtnul rituální podtext, patřičnou hloubku, neurvalost, špínu i vizuální stránku. Snad jen tu láhev Sklepmistra bych nahradil nějakým více reprezentativním pítkem, nejlépe v podobě nějakého okultního předmětu? Nad tím je ale třeba se pořádně zamyslet. Jinak v pořádku set, čtyřicet minut ve společnosti MŮRA uteklo jako voda a navodilo tu správnou atmosféru očekávání před vystoupením obou zahraničních akvizic.

Kanaďané PHOBOCOSM u nás vystoupili poprvé, a protože jsem byl za živou hudbou nejdále v Ostravě, logicky se jednalo i o moji první live zkušenost. Kapelu mám z desek hodně rád, navzdory tomu, že svůj poměrně unikátní styl jasně definovali už na debutu „Deprived“ a na dalších třech albech už „jen“ rozvíjeli, mě pořád hodně baví. Pokud byste chtěli přiblížit tvorbu skupiny ve větším detailu, odkazuji vás na zdejší posudek jejich zatím poslední desky „Gateway“. Sestava z Montrealu se věnuje techničtěji laděné produkci, přičemž ráda pracuje i s disonantními prvky. V konečném výsledku působí, jakoby staří IMMOLATION (berme v potaz zejména jejich třetí až pátou desku) spojili své síly s ULCERATE (konkrétně v jejich méně komplexních polohách) a občas si přibrali do party třeba MITOCHONDRION. První dvě skladby však vyzněly tak nějak rozpačitě a vůbec jsem se s kapelou nedokázal propojit. PHOBOCOSM stáli asi pět metrů ode mě a mně připadalo, že to musí být snad kilometr. Nicméně situace se brzo urovnala, produkce Kanaďanů začala postupně mohutnět a pomalu pohlcovat početný dav přihlížejících včetně mé maličkosti. Dalo by se konstatovat, že vystoupení PHOBOCOSM pořád rostlo a nabývalo na síle až do svého grandiózního finále. Od druhé třetiny setu už jsem byl plně napojen, v závěrečné třetině mi pak do slova a do písmene běhal mráz po zádech. Skvělé vystoupení, navíc za podpory velmi slušného zvuku.

Stejně jako PHOBOCOSM u nás hráli poprvé i Brazilci FOSSILIZATION. Ti se vyhrabali na pódium v půl jedenácté, zaklekli do bloků a okamžitě se jali zběsile vyrazit na zteč. Tahle hudba působí jako čelní srážka starých INCANTATION (zlaté období „Onward To Golgotha“) se švihem a energií řeckých studiových nemakačenků DEAD CONGREGATION. To vše v hodně syrovém, neotesaným kyjem promíchaném nálevu. Zejména ona hrubá „cavernous“ složka tvorby FOSSILIZATION je živě mnohem dominantnější než na deskách. Jinými slovy, doma u gramofonu se vyplatí soustředění, v klubu je nutno vsadit na primitivní instinkty. Někdy kolem dvacáté minuty setu jsem si začal pomalu myslet, že jsem se dokázal s až překvapivě násilným projevem Brazilců plně sžít a že mě už nic nemůže nijak zásadně překvapit. Ovšem FOSSILIZATION mě dokázali rychle vyvést z omylu naprosto obludně vysypaným deathmetalovým nástupem, při kterém mi spadla brada až na zem. Ty návaly animální agrese byly skutečně velice intenzivní. V přemýšlivějších dark/doomových pasážích to naopak trochu vázlo. Jakmile začala být bažinatá mezihra trochu delší, koncert lehce ztrácel na síle. Barbarská, nasypaná produkce však naštěstí převažovala a navzdory své občasné jednoduchosti bavila až do samotného závěru. Pražská zastávka Gateway Of Wounds Tour představila death/doom ve třech různých polohách. Každá z nich dokázala moji pozornost udržet bezpečně nad čarou ponoru. Byl to reprezentativní večer před velmi slušnou kulisou. Osobně jsem rád i za takové malé věci, jako je téměř nulová interakce kapel s diváky nebo absence byť jen pokusu (z kterékoli strany) o nějakou tu „veselou hecovačku“, která mému milovanému žánru jen škodí a zbytečně ubírá na vážnosti a důstojnosti.