Barevnější, atmosféričtější a odvážnější ve své snaze spojovat zdánlivě neslučitelné světy. „Adrift“ je deskou široce rozkročenou mezi progresivní death metal, art rock, alternativní hudbu i epické postrockové nálady. MINDWORK zde neztrácejí nic ze své instrumentální vyspělosti, ale mnohem více než dříve pracují s dynamikou, náladami a kontrastem. Vedle technicky náročných pasáží přicházejí okamžiky téměř meditativního klidu, aby vzápětí kapela znovu zařadila vyšší rychlostní stupeň a rozjela další sérii rytmických hrátek. Ty jsou ostatně jedním z hlavních poznávacích znamení celé desky. Nepravidelné struktury skladeb přitom nikdy nepůsobí samoúčelně a slouží především vyprávění jednotlivých kompozic.

Velkou devizou alba jsou kytary. Ať už jde o propracované rytmické figury nebo sólové výjezdy, které jen málokdy fungují jako exhibice technických schopností. Právě díky tomu působí celek mimořádně organicky. Každá skladba má vlastní identitu, vlastní náladu a vlastní způsob, jak posluchače vtáhnout do děje.

Speciální zmínku si zaslouží saxofon ve skladbách „The Great Deception of Mind“ a „Mess from Now On“. Kdykoliv se ozve, je to fakt svátek. Jako by se celý svět „Adrift“ na chvíli proměnil. Feeling se přepíná do polohy noirového detektivního soundtracku, plného kouře, stínů a neklidných ulic zalitých deštěm. Právě tyto momenty patří k nejsilnějším na celé desce. Barevné pasáže se saxofonem nejen rozšiřují zvukovou paletu kapely, ale zároveň dodávají hudbě úplně nový rozměr.

Za pozornost stojí i množství vlivů, které MINDWORK dokázali přetavit do svého vlastního jazyka. Občas se v melodických pasážích a práci s atmosférou připomene například novější éra ANATHEMY, jindy zase kapela sklouzává k postrockovým tendencím a budování nálady prostřednictvím vrstevnatých kytarových ploch. Přesto nikdy nevzniká dojem, že by šlo o pouhé citace. Vše je pečlivě integrováno do charakteristického rukopisu kapely.

Vrcholem alba je pro mne dvojka „The Great Deception of Mind“, kterou jsem zmínil v souvislosti se ságem. Už sama o sobě patří mezi nejvýraznější a současně nejdynamičtější kompozice nahrávky. Způsob práce s vokálem v druhé polovině zde místy evokuje mladého Mika Pattona z období, kdy ještě naplno objevoval možnosti svého hlasu.

V textech se rozvíjí koncept inspirovaný Alzheimerovou chorobou a postupným rozpadem lidské identity. Vedle motivů úpadku, dezorientace a strachu se v textech objevují i jakási útočiště před rozpadající se realitou. Celé téma vnímáme pomocí snových a často až poetických metafor. Stejně jako hudba samotná působí i texty jako cesta myslí člověka, který postupně ztrácí pevnou půdu pod nohama a uniká do stále abstraktnějších světů. I díky tomu má „Adrift“ emocionální hloubku a jeho koncept funguje jako přirozená součást hudby, nikoliv jako dodatečně naroubovaná intelektuální konstrukce.

„Adrift“ je deskou, která vyžaduje čas a i u mě stále zraje. Není to sbírka hitů určených k okamžité spotřebě. O to větší odměnu však nabízí posluchači, který je ochoten nechat se unášet jejím proudem. MINDWORK zde vytvořili dosud nejbarevnější, nejodvážnější a možná i nejvyzrálejší nahrávku své kariéry. Album, které spojuje progresivní metalovou technickou preciznost s emocemi, atmosférou a žánrovou otevřeností způsobem, jaký na domácí scéně stále není samozřejmostí.