Po poněkud rozvláčné druhé sérii přichází třetí řada Rodu draka s výrazně vyšším tempem. Už během prvních tří epizod se odehraje více zásadních událostí než v celé předchozí sérii a konečně získáváme pocit, že se vyprávění skutečně řítí směrem k nevyhnutelnému finále. Tvůrci dál rozvíjejí příběh Rhaenyry Targaryen a jejího boje o Železný trůn, přičemž je stále zřetelnější, že sledujeme spíše poslední období před rozhodující katastrofou, než její samotné vyvrcholení. V tom je seriál mile nepříjemný pro ty, kteří v minulosti drželi palce „černým“.

Produkční kvality zůstávají prakticky nedotknutelné. Rod draka je seriál obřích ambicí a každým dílem je znát, kam putoval rozpočet. Úvodní i závěrečná bitva patří k tomu nejlepšímu, co televizní fantasy v posledních letech nabídla, a několik skutečných „wow momentů“ připomene, proč se svět Západozemí stal popkulturním fenoménem. Ve srovnání s komornějším Rytířem Sedmi království působí třetí série jako podívaná z úplně jiné hmotnostní kategorie.

Přesto seriál naráží na problém, který se s ním táhne od samotného začátku. Narozdíl od původní Hry o trůny zde není příliš mnoho postav, k nimž by si divák mohl vytvořit skutečně silný vztah. Většina protagonistů je morálně šedá, což samo o sobě není nedostatek, jenže zároveň chybí výrazné charaktery, které by si dokázaly ukrást scénu pro sebe. Poslední opravdu sympatickou výraznou postavou byla pravděpodobně Rhaenys Targaryen, která nás opustila už v minulé řadě. Vedlejší postavy navíc často působí plošeji než v mateřském seriálu. Rod draka zkrátka nemá postavu, jakou byla například Olenna Tyrell ze Hry o trůny. Tedy někoho, kdo by se objevil jen na několik chvil, ale všechny si ukradl pro sebe.

Určité zakolísání tempa je znát především ve střední části série. Ačkoli se děj posouvá a jednotlivé motivace dávají smysl, místy nelze přehlédnout, že předloha nemá takovou šíři jako sága Píseň ledu a ohně. V tomto ohledu Rod draka trochu připomíná filmovou trilogii Hobit. Z relativně omezeného zdrojového materiálu vzniká rozsáhlý projekt, který občas potřebuje sáhnout po výplních či drobných odbočkách. Naštěstí i ve chvílích, kdy se seriál vzdaluje knižní předloze, postavy jednají logicky a jejich motivace zůstávají srozumitelné.

Velkou devizou zůstávají herecké výkony. Emma D'Arcy opět potvrzuje, že patří k největším oporám celého projektu. Její Rhaenyra dokáže být zároveň královská, zranitelná i nebezpečná. Stejně přesvědčivý je Matt Smith, který dokáže Daemona proměnit v jednu z nejcharismatičtějších figur celého seriálu. Výborně funguje také budování hlavního protivníka série. Ve světě, kde už prakticky neexistují kladné postavy, představuje mimořádně temný odstín šedi.

Pro čtenáře Ohně a krve má třetí řada ještě jednu slabinu. Znalost předlohy výrazně snižuje napětí, protože základní osudy mnoha postav jsou dávno známé. Na druhou stranu právě martinovský přístup k vyprávění připomíná, že ani významné postavy nemusí odcházet ve velkém stylu. Některé konce jsou náhlé, neokázalé a o to bolestivější.

Finální epizoda pak funguje přesně tak, jak má. Je epická, velkolepá a současně jasně ukazuje směr, kterým se bude ubírat závěrečná série. Ačkoli se toho ve třetí řadě odehraje opravdu hodně, celkový pocit je paradoxně jednoznačný. Sledujeme klid před bouří. Bouří, která bude brutální, krvavá a pro většinu zúčastněných naprosto zničující.