Dnešní GOROD už dávno nejsou MESHUGGAH křížení s CRYPTOPSY a NECROPHAGIST, jak jsem kontroverzně tvrdil ve více než dvacet let staré recenzi alba „Neurotripsicks“. Safra, to už je to tak dávno? No nic. Teď se píše rok 2026 a i GOROD si toho jsou evidentně vědomi. Po na poměry skupiny možná trochu tradiční minulé desce „The Orb“ jako by se Francouzi nadechli čerstvého vzduchu a přišli s nebývale kreativním a pestrým materiálem. „The Ember Gone“ tak vlastně není jen dalším albem skupiny, ale do jisté míry novým startem, protože zde GOROD znatelně rozšířili paletu svých výrazových prostředků. Přestože již dříve ukazovali tendence měnit svůj agresivní výraz ve prospěch obecnější progmetalové formy, tentokrát jdou mnohem dál. Dokazují to například až překvapivě křehké pasáže instrumentálky „Crimson“ či atmosférické intermezzo „Ember“. Je to jasná ukázka, že pro skupinu pověstná kytarová ekvilibristika se dokáže podřizovat náladovému nastavení skladeb, a Francouzi jako by se tím definitivně osvobodili z otěží technického death metalu.

Ale na kořeny a minulost se nezapomíná. Především kytarové duo Mathieu Pascal a Nicolas Alberny si často s chutí střihne razantní řežby, viz třeba pro kapelu dříve typické bzučivé riffy v „Regret“. Ale současně se kytary pouštějí do rozdováděných i vzdušně hravých vyhrávek a „zpívající“ sóla jsou všudypřítomná už od úvodní pecky „Signs“. Nad klasicky agresivním základem tak skupina vystavěla progmetalovou haciendu, která nese znaky současných trendů, ale též se zde zjevují až nečekané reminiscence na hlubší minulost. Slyším především paralely ke staré floridské škole. Ozvěny ATHEIST nebo CYNIC jsou nepřeslechnutelné nejen z kytarového řádění, ale i díky často kreativně krkolomné, přesto nádherně organicky působící rytmice. Hned při prvním poslechu mě například upoutaly parádní basové linky v pozadí skladby „Devise“. A práce bubeníka Karola Dierse je kapitola sama pro sebe. Členitost a tempová variabilita jeho projevu je dokonale vyvážená s pulzující energií, která z jeho hry sálá. To vše dohromady nese v některých pasážích podobnou esenciální atmosféru, jakou mělo kultovní album „Unquestionable Presence“ zmíněných ATHEIST.

Poslední dílek do skládanky představuje vokál Juliena Deyrese. I zde došlo k jistému posunu. Agresivně devastující formu od něj známe, dokonce se již na předchozích albech pouštěl do odlehčenějších poloh, ale na „The Ember Gone“ se jeho projev rozvinul do nečekané šíře. Takto pestrý rejstřík ještě nikdy nepředváděl. Fascinující je především jistota, se kterou se pouští do chraplavě čistých nebo jen lehce zkreslených vokálů. Jako příklad vyzdvihnu skladbu „Forgiveness“, jeden z absolutních vrcholů alba. Začíná jako náladová skladba, taková stylizovaná balada, pak se přes hravou pasáž a melodický zpěv přejde i do klasické drsné řežby s growlingem. Kromě mnohotvárných vokálů zde navíc vynikají perfektní bicí. Z hlediska vokálů jsou zajímavé také vrstvené aranže připomínající sbory. Ty skvěle fungují třeba v následující „Regret“, žánrově nejbohatší skladbě celého materiálu, která je výrazná organickým zapojením jazz/fusion struktur. GOROD tomuto přístupu přizpůsobili stopáže a stvořili i rozsáhlejší opusy o délce, ke které se skladby minulých alb sotva přibližovaly. Tento velkorysý prostor navíc dokážou vyplnit beze zbytku a jakýchkoli hluchých míst.

K výslednému skvělému dojmu přispívá také moderní zvuk a perfektní produkce, která ze skladeb dělá kompaktní, a přitom variabilní celek. Instrumentální vrstvy se příjemně doplňují a jednotlivé nástroje současně získávají dominanci v těch správných okamžicích. Nahrávání si ostatně dirigoval sám kytarista Mathieu Pascal, a ukazuje tak, že přesně ví, co materiál potřebuje. Výsledný mix a mastering z dílny méně známého Davida Thierse (Secret Place Studio) navíc dává albu moderní čistý a čitelný zvuk plný dynamiky, ale současně zachovává i potřebnou metalovou hutnost a hmotu. Mathieu Pascal je mimochodem jedním z původních členů, kteří v současné sestavě pamatují úplné začátky z doby, kdy GOROD fungovali pod původním názvem GORGASM. Tím druhým, který od těch časů v partě vydržel, je baskytarista Benoit Claus.

ČTĚTE TAKÉ

GOROD - Neurotripsicks

MESHUGGAH křížení s CRYPTOPSY a NECROPHAGIST. Ajaj, to jsem si dovolil dost, že? No samozřejmě je to třeba brát s jistým nadhledem, ale snad objasním v dalším textu, že rozpoznatelné inspirace nebo styčné body se zmíněnými skupinami v sobě album „Neurotripsicks“ skutečně nese. A co je hlavní, v podání GOROD to není nějaké poskakování od čerta k ďáblu, ale naopak skloubení jednotlivých atributů zmíněných „vzorů“ do jedné kompaktní formy, která pak spíše než dojmem kopírování působí překvapivou plností a neoposlouchaností. GOROD je skupina, kterou pokud někdo bude znát, pak asi ještě pod názvem GORGASM...

GOROD - Neurotripsicks

MESHUGGAH křížení s CRYPTOPSY a NECROPHAGIST. Ajaj, to jsem si dovolil dost, že? No samozřejmě je to třeba brát s jistým nadhledem, ale snad objasním v dalším textu, že rozpoznatelné inspirace nebo styčné body se zmíněnými skupinami v sobě album „Neurotripsicks“ skutečně nese.

„The Ember Gone“ je albem pro vyznavače moderního progresivního metalu, ve kterém se snoubí brutální síla technického deathu s až puntičkářsky odlehčenou instrumentací a silným náladovým podtónem. Odkazy na historii skupina prezentuje s náležitou suverenitou, takže na slovo retro posluchač ani nepomyslí. Přesto zde vyvstává otázka, zda fanoušky, kteří uctívali minulé počiny GOROD pro jejich osobitost až originalitu, zmíněné inspirativní odrazy minulosti trochu nepopudí. U mě je to naopak, hudbu francouzské party to podle mého názoru příjemně načechralo. Ale já jsem pamětník s až nekritickým pohledem na stěžejní metalové milníky devadesátek.